Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nesnáším Velikonoce

7. 4. 2010

 

 


Nesnáším Velikonoce




Ježiši už je to zase tady Velikonoce! Kdyb mě naši alespoň jednou nechali bejt v klidu a nenutiloi mě s nima objíždět všechny známý. Ale to né njá jetn musím protože se mnou musí stále chlubit. Já jsem prostě jejich úžasný hlapeček, an dokonalý. Jak jsem oblíbený mezin devčaty a to proto, že jsem jejich krásnýj úžasný lůičlm ale že mě žádná ještzě nezaujala. To okecávají tím, že hledám tu pravou a bohuž jsem ji stále ještě nenašel. Dokonalé výsledky ve škole, ve sportu. Prezident sudentské rady. Jo fajn je to pravda. Ale vadí mi to jejich vychloubání. Už mi to leze na nervy. A ty jejich iluze o holkáh, tak tady jsou tentokrát opravdu úplně mimo. Na tu pravou vážně nečekám. A nečekám pro, protože se o ně prostě nezajímám. To se spíš otočím s velkým zájmem po jejich bráchovi nebo jejich příteli. No jo ono je to tak, že jsem gay. Nečekám na tu pravou ale na toho pravého a bohužel pro mě žádný není na obzoru. Po pravdě už mě nebaví být pořád sám. A už mě nebaví hrát si před holkama na toho nedostupného. Chtěl bych prostě přijít a říc Sorry holky, jsem zadanej a sem do svého kluka upřímně zamilovanej. Takže bohužel. Jenže problém je v tom, že nikdo takovýá není. Jednou jsem myslel, že už jsem našel toho pravého. Byl jsem do něj blázen a myslel jsem, že on do mě také. Bohužel opak byl pravdou. On totiž nikdy nebyl zamilovaný do nikoho a já byl jen jedním z mnoha alespoň jsem se s ním nevyspal to by pro mě bylo asi horší. Prava je taková, že už jsem to vlastně chtěl udělat a vidal jsem se za ním. Bylo to také o Velikonocích. Tenkrát bylo bjíždění známých rychlejší, jelikož nejací známí odjeli na Velikonoce pryč. Tak když jsme se vrátili dřív, vyrazil jsem k němu domů s tím, nže ho překvapím. A jelikož jsem měl klíče od jejich bytu a jeho rodiče nebyli doma, tak jsem byl přesvědčen, že to bude dokonalé překvapení. A také bylo ale hlavně pro mě!!! Když jsem vešel do jeho pokoje s úsměvm na tváři tak mi okamžitě zmizel. Nebyl tam totiž sám. Byl tam ještě s jedním klukem a jak vidno jsem je vyrušil právě v tom nejlepším. Jo chápete to naprosto spárvně. Kluk kterého jsem miloval si to právě před míma očima rozdával s úplně cizím klukem. A dle jeho výrazu se za to ani nestyděl. Já právě přistihl při nevěře a on tam, úplně nahý v objetí jiného kluka, leží a usmívá se na mě. Jediné co mi řekl bylo, že ho nebavilo čekat a vodit se za ruce. Chtěl si prostě pořádně užívat a já mu to nedal tak si na to vždy našel někoho jiného. Vlastně mě podváděl už od začátku. To byla drunhý důvod proš nesnáším Velikonoce. Jako každý rok si připadám jak robot. Stálý úsměv na rtech, poslušně odpovídám na všechny otázky. Ale byla tu menší změna po poslední návštěvě jsme jako obvikle nejeli domů. Teda jeli jsme vlastně skoro stejnou cestou ale na křižovatce jsme nodbočili jako vždy a jeli jsme rovně a odbočili jsme až na té druhé. Což mi přišlo divé, že by se táta zamyslel a odbočil špatně. Blbost ten by s nad cestu domů odřídil i ze spaní. Nedalo mi to a tak jsem se jednoduše zeptal.


Mami, kam ještě jedem? To přece už byla poslední návštěva ne?!


Ah, zatíčko já ti to neříkala?“


NE, a co vlastně?“


Pamatuješ si jak jsme loni s tatínkem jeli na dovolenou do Egypta?“


Jo, jasný kdo by si to nepamatoval? Doma takovej klid a pohoda.“


Sotva to dořekl mrkl na mámu se šibalským úsměvem na rtech. Máma se na něj nejdřív podívala s mírně zmateným výrazem, když ale viděla ten jeho úsměv pochopila, že si z ní jen dělá legraci.


Ty a tvoje vtipy. No každopádně jsme tam potkali moc hodnou a milou rodinu. Byli tam se svojí malou dcerklou a prý mají ješt jednoho syna a je prý i ve tvém věku.“


No dobře, tak to vám gratuluju. A poenta je teda kde?“


No jenoduše, když jsme se spolu tak bavili tak jsme se dozvěděli, že se stěhují a to shodou okolností do našeho města a ještě k tomu jen o ulici dál od našeho domu. No co myslíš není to náhoda?“


No bomba. To je skvělí a neříkej mi, že se jim tam hned sotva se přestěhujou navezem.“


Nech toho děláš jako kdyby sme se tam vtírali. Jednoduše sme se dohodli, že se o Velikonoce stavíme abychom vás kluky seznámily a že bys mohl ukázat jejich synovi naše město. Prostě ho trochu provést. Cápeš?“


Cože?!!! Mami já fakt nemám zájem se někde sourat nějakým klukem, kterého ani neznám.“


Ale no tak Martine. Je to prý hodný a milý kluk a je tu úplně novvý, nikoho tu nezná, tak by si mu mohl snad trochu naše město ukázat. Ono tě to nezabije když mu budeš chvíli dělat průvodce. A třeba si budete rozumět a budete nakonec přátelé.“


Hm, super“


Tak tohle je to poslední co jsem potřeboval. Dokážu si přsně představit jak asi bude ten úžasný a dokonalý kluk vypadat. Tohle totiž mám už ríkala několikrát a vždycky se z toho vyklubal nějakej obrejlenej nekňuba. Kterj nejen, že se nedokáže vůbec bavit ale ani nedokáže normálně komunikovat. A tohle bude určitě to stejné.


Tak co Martine? Uděláš to pro nás. No tak Martine. Netvař se tak! Když se ti to nebude líbit nemusíš se s ním kamarádit ale vem ho alespoň jednou na ukázku města. Prosím Martine.“


No jo dobře. Ale jestli to bude zase nějakej obrejlenej blbeče, tak ho vemu na tu opravdu nejkratší a nejrychlejší prohlídku města jakou kdy kdo zažl.“


No jo no. Ale opravdu si nemyslím, že by byl takový. Podle toho co říkali tak si budete dost podobní a obrejlenej není. Ukazovali nám jeho fotku a je to celkem šikovnej klučina. Na té fotce mu to moc slušelo.“


A to jí mám jako věřit? No to určitě. Až na to s tma brejlema říka vždycky tos amý. No budiž třeba to bude tentokrát fakt normální kluk. No upřímně řečeno, moc nadějí tomu nedávám. Když už jsme tady tak se do toho dám. Jde se na to. Sotva jsme vystoupili z auta tak vyšla rodinka před dům aby nás přivítali. No teda až na toho jejich pověstnho syna. To jsem na něj teda zvědavej. No žádná sláva to asi nebude, když nás přišli všichni přivítat a on si klidně zůstane zalezlej doma a neobtěžuje se ani vylézt. No ale asi mu vážně trochu křivdím, jelikož jen co jsem si to domyslel ozval se zevnitř dost příjemn a melodický hlas.


Mami, přece jsem ti říkal, že mě máš zavolat. Nechci vypadat jak nějakej nevychovanec.“


No dobře sice jsem ho ještě neviděl ale hlas má opravdu moc pěknej. Úplně mě to rozechvělo, když jsem ho zevnitř zaslechl. Ježiš připadám si jak blbec asi už vážně někoho potřebuju, když senou tohle udělá jenom hlas kluka., kterého ani neznám ani nevím jak vypadá. No já sem na tom vážně hodně špatně. Ale ten hlas mě vážně bere. I tak jsem se připravil na to nejhorší. Byl sem přesvdčenej, že ven vyleze nějakej zakrslík s umaštěnejma vlasama nebo tak něco. Určitě jsem nečekal, že uvidím to co jsem viděl. Jaké bylo mé překvapení, když se ve dveřích objevil snad ten nejkrásnějí kluk na světě. Má krátké černé vlasy a hkluboké modré oči a ty nejsvůdnější rty které jsem si hned v prvním okamžiku přál aby mě políbily. Ale asi by se rodiče trošku divili kdybych se zničeho nic vrhl na syna naših nových přátel a žadonil o polibek. Při té představě šokovaných výrazů mých rodičů, kdyby právě zjistili, že sem gay a ještě se tady vrhám na zatím neznámeho kluka. No neudržel jsem se a musel jsem se začít smát. Samozřejmě tak aby si toho nikdo nevšiml. Nechci vypadat jako blázen, kterej se začne z ničeho nic smát.


---//---


No nejdřív jsem byl fakt naštvaný, když mi naši řekli, že se budem stěhovat do takového zapadákova. A když mi navíc naši pak ještě oznámili, že se na dovolené seznámili s jedním moc milím párem, který bydlí právě tam kam se stěhujem a mají syna v mém věku, který mi prý ukáže město a bude mím soukromým průvodcem abych věděl co, kde, kdy a jak. Jejich popisu, jak je úžasný, chytrý, oblíbený, nadaný ve sportu, prostě, že je vlastně úplně stejný jako já a že si budem určitě rozumět, tak trochu mi připadalo, že to trochu přehrávaj abych nebyl tak naštvanej. Moje představa o něm byla, že je to nějakej šprt, kterej je oblíbenej tak akorát v to kolektivu plným samejch šprtů. Ale opak byl pravdou. Je to ten nejhezčí a nejroztomilejší kluk, kterého jsem ky viděl. Byl asi tak o hlavu menší než já no možná ne úplně o hlavu ale menší byl určitě. Světle hnědé vlasy a smaraagdově zelené oči. No vypadá to, že to tady nebude zas tak špatné. No snad to nebude nějakej idiot když už vypadá jako stělesnění mých představ o mém vysněném klukovi.


A tak oba stáli a vzájemně se měřili pohledy. A jejich rodiče se nad tím upřímně bavili protože bylo vidět, že ani jeden nevnímá nic jiného krom toho druhého. Akorát rodiče neměli ani potochu co se jim při tom honí v hlavě. Prostě si mysleli, že se tak trochu zkoumaj protože se neznaj a zkoušej jak dlouho ten druhý vydrží. No zas tak dlouho ale jejich rodiče nebavilo je pozorovat.


Tak co klusi, už jste se pořádně navzájem prohlédli a otipovali ste se?“


Tak pojďte dál.“


Když už jsme tedy konečně bli vevnitř začali nás rodie představovat.


Tak tohle je náš syn Honza, jsme mox rádi, že mu ukážeš město. Doufám, že si budete alespoň trochu rozumět a stanou se z vás možná i přátelé.“


Moje máma samozřejmě musela také hned sohlasit.


Já si myslím, že se z nich přátelé určitě stanou.Vždyť mají skoro ty samé zájmy. Že jo kluci.“


Hm“

Hm“


No moc nadšení z toho nezní. Co Martine.“


Já nevím mami. Nechci být neslušný ale vůbec se s Honzou nznám. Jak mám tedy teď vědět jestli budem Kámoši.“


No popravdě řečeno, já mám úplně stejný názor. Kdo ví třeba ano třeba ne.“


V hlavě se ale oboum honila naprosto stejná myšlenka. A to, že vubec nechtějí aby byli přátelé ale by mezi nimi bylo něco víc než jen pouhé přátelství. Jedna naprosto sejná myšlenka


S tímhle klukem bych velice rád prožíval něco naprosto jiného než přátelství.


Ani jeden to nebral tak, že by chtěl toho druhého jen do postele. Ale spíš napořád. Chtěli aby po nich ten druhý toužil aby se společně smáli, drželi za ruce povídali si, prostě uplně vše co kažný normální pár dělá. Ani jeden to samozřejmě neřekl nahlas.


Já si myslím, že jste na dobré cestě, když už teď spolu souhlasíte.“


A obě mámi se začaly hyhňat. Martim se nad tím jen pousmál. No jo máma, ta musí mít holt vždycky poslední slovo. Ať to stojí co to stojí. No kdo ví. Strávili tam asi tak tří hodiny než se jejich mamky pořádně vypovídali. Tátové se nenápadně vytratili ven na cigaretu a je tam zanechali po boku svých maminek.


Když už konečně dorazili domů, šel hned do svého pokoje svalil se na postel a věnoval veškeré své myšlenky Honzovi do té doby než usnu.


Hned druhý den se snad poprvé ve svém životě opravdu těšil do školy. Doufal totiž, že ho tam někde potká. Nevěděl ani jaký má obor. Zatím ho ještě nikde neviděl a to už má za sebou dvě hodiny. I když je taky dost dobře možné, že je ještě v ředitelně. Snad ho potká později nebo třebazítra. Smířen s touto úvahou se vrátil do třídy a to právě včas, jelikož sotva dosedl do lavice zazvonilo na hodinu a vešel učitel. Mimochodem matikář, kterého každej z duše nsnáší ale stačil se sotva nadechnout a otevřely se dveře a v nich stál ředitel.


Omlouvám se, že ruším pane Novotný ale vedu vám sem nového studenta. Nedávno se přestěhoval a tak doufám, že kdyby něco potřeboval tak mu velice rádi poradíte a pomůžete. I když, pokud budeš něco potřebovat tak se radši obrať na prezidenta sudentské rady. Máš to štěstí, že studuje stejný obor. A kdepak ho máme...........áááá támhle jsi. Tak abych vás představil. Prezident studenstké rady Martin Stránský a pro vechny, toto je váš nový spolužák Honza Kačírek. Zbytek třídy se ti představí sám, jinak bychom tu bylo ještě zýtra. Sedni si radši rovnou k Martinovi ať to máš jednodušší.“


Tak tomu se říká štěstí, chodím nastejný obor jak můj nový roztomilý průvodce a ke všemu mě k němu rovnou usadili. Happy!! :-) Jsem holt dítě štěstěny.


Když skončila hodina tak se okolo našeho stolu seběhla snad celá třída respektive cele ženské osazení třídy. Kluci dál nevšímavě seděli na místě a spíše na něj házeli trochu nepříjemné pohledy. Není se čemu divit. Jako by nestačilo, že maj ve třídě Martina, sice ho maj všichni fak rádi, ale nic to nemění, že po něm jedou všechny holky a oni u nich díky tomu nemaj šanci. A teď jim do třídy příde rovnou hotovej model. Maj prostě smůlu. Tady asi vážně žádnou holku nesbalej. Díky bohu opět zazvonilo na hodinu a holky museli chtě nechtě zaplout do svých lavic. Což Martinovy udělalo velkou radost, protože mu opravdu dost lezli na nervy. To bylo samí: Od kud jsi, děláš sport, máš holku a podobný hovadiny. No ale alespoň se dozvěděl, že holku nemá a dělá stejné sporty jako on což znamená, že se na 100% budou vídat i mimo školu a to často. Další přestávku naštěstí už nikdo neměl chuť se zbližovat a tak byli rádi, že si spolou můžou trochu pokecat a naštěstí si fakt dobře rozuměj. Vypadá to, že tentokrát se maminy nemílily. Domluvili se tedy, že si po škole jen hodí tašky domu a vyrazí na obhlídku města. Jelikož to tady Honza ještě nezná tak se domluvili, že ho Martin vyzvedne. Prolezli celé město a moc dlouho jim to netrvalo. Není se čemu divit, je to opravdu malé město. Když skončili tak brzo tak jednoduše zalezli do jedné útulné hospůdky. A kecali až do dvou do rána. Užívali si společnost jeden druhého a samozřejmě si nešlo nevšimnout vzájných neCHTĚNÝCH doteků. Když se ve dvě ráno vraceli domů byli v celkem dost veselé náladě, když už byli jen kousek od Honzova domu, tak se Honza zničeho nic zastavi, chitil Martina za ruku a přitáhl si ho k sobě a objal ho jednou rukou v pase.


Martin jen pozvedl obočí.


A dál?“


Hozna se jen usmál sklonil se k jeho rtům a konečně je políbil. Nejdříve se dotýkaly jen lehce rty, po chvíli se jejich polibek začal prohlubovat. Martin ovinul ruce kolem jeho krku a přitiskl se k němu ještě těsněji. Stáli takhle ve vzájemném objetí alíbali se asi tak čtvrt hodiny když Honza pomalu zvedl hlavu a zadíval se do těch smaragdových očí.


Dál tohle.“


Hm, nebylo to špatné, klidně bych si to zopakoval.“


To já taky. Nedá se tomu totiž odolat.“


Tak tomu neodolávej, protože já s tebou naprosto souhlasím.“


Je docela dost pozdě asi už bychom měli vážně jít domů.“


To asi ano.“


Děkuji ti za krásnou prohlídku města a za to nejkrásnější zakončen této prohlídky.“


A sotva to dořekl sklonil se znovu k jeho rtům a spojil jejich rty v opětovném vzájemném polibku.


„Není zaco. Bylo mi potěšením.“


Pak už se ale opravdu rozešli do svých domovů a usínali s myšlenou na toho druhého.


Martin si ještě pomyslel, že s těma Velikonocema to nebude až taková hrůza a že je přece jen asi začne mít rád. Protože díky nim našel toho nejlepšího kluka co jen si mohl přát.




Konec. A nebo ne???



No jo no dostali ste mě bude na to pokráčko :-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(nagi, 27. 4. 2010 14:06)

krása

:-)

(Akyra, 23. 4. 2010 23:41)

tak na to pokráčko se vážně těším, doufám že bude co nejdřív:)