Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nastěhování a první polibek - Firemní přitažlivost díl třetí

25. 3. 2010

Je to zvláštní pocit vědět, že když tentokrát přijde domů, že tam už nebude sám, že tam na něj někdo bude čekat. Po těle se mu rozléval blažený pocit už jenom ze samotného pomyšlení. Bylo mu jasné, že tam Yusuke není kvůli němu, že tam je vlastně jenom kvůli práci a že ani netuší co všechno by si Nobu s ním přál dělat. Ale přes to všechno byl opravdu rád, že už není sám. Nechápe jak vůbec mohl být tak dlouho sám. I když Yusukeho nemá doma jako svého přítele ale jen jako zaměstnance, kterému poskytl bydlení, i tak to bylo hezké vědět, že tam ještě někdo je. A věřil, že časem tam nebude jen jako zaměstnanec ale jako něco víc. O to se už postará. Na to po něm až příliš toužil, takže ho určitě dostane a ještě bude rád. Nedokázal ho vůbec vyhnat z hlavy stále na něj myslel. Nejhorší na tom všem bylo, že se absolutně nedokázal soustředit, byl z něj už tak mimo, že jenom seděl za stolem a představoval si jak asi vypadá svlečený. Je docela malý i když spíš by se dalo říct, že je průměrně vysoký zato on je opravdu hodně vysoký. Jenom se pousmál svým myšlenkám a zvedl se s tím, že to stejně nemá cenu aby tady byl když nic nedělá a dnes beztak nic neudělá. No co, kvůli pár dním volna mu firma určitě nezbankrotuje. A Nobu se rozhodl, že si to volno vezme, vlastně úplně poprvé a také se rozhodl, že ho během toho volna dostane, jinak by nikdy nic neudělal, protože by na něj musel stále myslet. A s tímto rozhodnutím se vydal k výtahu.

 

Mezitím co se Nobu zaobíral svými myšlenkami o tom jak asi vypadá nahý, stihl Yusuke přestěhovat všechny své věci. Ani není divu, že to stihl za tak krátkou dobu, když vlastně skoro žádné věci nemá. Všechno co měl byla jedna cestovní taška plná oblečení (nutno podotknout, že není moc velká)  jednu malou taštičku kde měl veškeré své hygienické prostředky a zbytek už tvořili jen knihy a učebnice. Takže stačila jedna jediná jízda v jeho novém služebním autě a že si jí samozřejmě hodně užíval. A v okamžiku kdy se Nobu chystal, že půjde už také domů byl Yusuke už dávno zpátky a tak trošičku usnul na pohovce v obývacím pokoji při zapnuté televizi.

 

Docela by mě zajímalo jestli pak už si stihl přestěhovat své věci. To pravděpodobně ještě ne, za tak krátkou dobu by asi nikdo nestihl přestěhovat všechny své věci. Možná bych mu mohl nabídnout s tím stěhováním pomoct. No i když to by možná bylo už moc, přece jenom jsem jeho nadřízeýí. Tak bych mu mohl na to stěhování někoho najmout aby se s tím nemusel tahat. To je ono, to mě ale taky mohlo napadnout hned. No nic lepší pozdě něž nikdy.

 

Předtím než Nobu vešel do svého bytu zaslechl ze vnitř nějaké zvuky a pomyslel si, že přece jenom už je zpět a že asi nabídne svou pomoc a jestli mu to bude připadat divné řekne mu, že to takhle bude jednoduší, protože on ho bude už zítra potřebovat k práci a nemůže si tedy dovolit čekat než si další den všechny věci přestěhuje. To je ono, dokonalá výmluva, alespoň by s ním mohl strávit nějakou tu chvilku a poznal by trochu lépe jaký vlastně je. Něco málo už o něm ví a to je, že ho každá maličkost vyvede z míry a že když je byť jen trochu překvapen tak vždy údivem otevře pusu. Při čemž nutno podotknout vypadá opravdu hodně směšně.

 

Ve chvíli když vešel dovnitř se ale na chvíli zarazil, nikde nikdo, všude naprosté ticho a tma, jediné co to narušovalo byla zapnutá televize. O Noniovi by se dalo říct, že je opravdu hodně pořádný ale zároveň je hodně tolerantní ale jednu věc opravdu nesnáší a to je když někdo nechá zapnutou televizi a jde pryč a nejen televizi prostě když něco někdo nechá zapnuté a klidně si odejde. To opravdu nesnáší. Jednou zjistil, že jeden z jeho ředitelů vždy když odchází z práce nechává zapnut počítač a nechává tam také svítit nějakou obludnou světelnou dekoraci. Když to zjistil tak ho ale pořádně seřval a věřte tomu ten ředitel už nikdy nenechal nic zapnuté. Toho kluka opravdu chce ale tohle prostě nesnáší.

 

Sakra nechal zapnutou televizi a klidně si odešel, tak tohle ne! Co si o sobě myslí?! Ježiš musim se trochu uklidnit ještě není podepsaná smlouva mohl by si to ještě rozmyslet. Ale nemůžu to nechat jen tak jinak to příště udělá znovu.

 

Když už si to rozčilení vybít v tom setmělém prostoru jeho bytu a pořádně nahlas si zanadávat všiml si nepatrného pohybu na pohovce před televizí. Když k ní došel všechna jeho zlost byla pryč. Jelikož nenechal zapnutou televizi a neodešel ale jednoduše usnul. Musel být opravdu hodně unavený z toho stěhování a jenom se pousmál a když hledal ovladač od televize aby ji mohl vypnout všiml si, že ho svírá jako kdyby to byla ta nejcennější věc na světě. Když se pro něj nakláněl a snažil se ho vyprostit z jeho rukou aniž by ho probudil nepatrně se pohnul ale spal dál. Už chtěl odejít když ho napadlo, že ho nemůže nechat jen tak ležet na gauči a rozhodl se, že ho přenese do jeho ložnice. A tak ho velice opatrně jemně vzal do náruče, tak aby ho nevzbudil, a odnesl ho do jeho postele. Opatrně ho ukládal do jeho postele a pomalu se natahoval pro přikrývku aby ho mohl i přikrýt. V té chvíli už se ale Yusuke opravdu probudil a když se na ně podíval těma svýma úžasně velkýma zelenýma očima ještě mírně zastřené spánkem zahleděl se mu také do očí. Chvíli se jen tak oba navzájem vpíjeli do svých pohledů ale po nějaké době to už Nobu nevydržel s klonil se k němu a políbil ho. Yusuke jen překvapením vytřeštil oči ale nic nedělal ani se do polibku nezapojil ale ani ho od sebe neodstrčil. Byl tak v překvapený, že zapomněl i dýchat a tak trochu pootevřel ústa aby se mohl nadechnout a dodat tak svým plicím trochu vzduchu. Čehož samozřejmě Nobu okamžitě využil a vklouzl mu svým jazykem do úst a začal je prozkoumávat a laskat. A pravděpodobně to dělal opravdu dobře protože po nějaké chvíli se začal Yusuke do polibku nesměle připojovat a po další chvilce ovinuli Yusukeho paže jeho krk a opravdu a s velkou vášní se do jejich prvního polibku zapojil. Ještě chvíli si jen tak navzájem hráli a vyměňovali si své polibky. Ale Nobu věděl, že to nesmí uspěchat už tohle bylo moc teď se mu to samozřejmě líbí a mohlo by klidně být i víc ale zítra by si to mohl rozmyslet a odejít. Musí ho donutit k tomu aby po něm opravdu toužil aby sám řekl, že ho chce, že se s ním chce milovat. Věnoval mu tedy poslední hluboký polibek, popřál mu dobrou noc a odešel. Yusuke jen ležel a zíral do stropu a vlastně teprve teď se opravdu probral. Byl ze všeho tak zmatený, že si ani nebyl jistý jestli se to opravdu stalo nebo jestli to byl jen jeho bláznivý výplod jeho fantazie. Ale jeho vlastní vzrušení napovídalo tomu, že se to opravdu stalo. Celý zmatený se jen dotkl svých rtů a snažil si vybavit ten polibek. Jak je možné, že se mu ten polibek líbil vždyť je na holky a právě ho líbal chlap i když sakra sexy chlap s úžasnýma očima. Sakra na co to myslim prostě je to chlap a konec. Nelíbilo se mi to. Ale sám moc dobře věděl, že si lže a pak prostě s vířícími myšlenkami jen tak usnul.

 

Nobu se s úsměvem vracel do své ložnice jediné co si, říkal bylo, že tohle byl snad ten nejúžasnější polibek jaký jsem kdy zažil. Což ho jen utvrdilo v tom, že bude jeho a to už navždy. Nehodlal se tohohle úžasného sladkého kluka vzdát. Bylo to zvláštní ale opravdu si musel přiznat, že se za tak krátkou chvilku asi opravdu do toho klučíka zamiloval.

 

Když se Yusuke ráno vzbudil byl opravdu hodně zmatený. Nevěděl co si má myslet nevěděl ani pořádně co se stalo. A tak si dal sprchu a pořádně ledovou aby se probral. Když potom už vysprchovaný a převlečený sešel do obývacího pokoje tak už tam Nobu stál a s hrnkem kávy si pročítal noviny. Když přišel Yusuke až skoro k němu ani nezvedl oči od novin a jen mu chladně popřál dobré ráno.

 

„D-do-dobrerano“

 

Nobu jen pozvedl obočí odvrátil pohled od svých novin upřeně se na něj zadíval a napil se své kávy.

 

„Děje se něco?“

 

„Ne nic.“

 

„Hm“

 

„Já“

 

„Ano?“

 

„Omlouvám se ta večer…..já…“

 

„Večer? Nechápu o čem mluvíš. No nechme to na jindy. Jestli máš hlad tak se co nejrychleji nasnídej.  Dnes máme hodně práce včera jsem toho moc nestihl. Já jdu zatím do kanceláře, tak si prosím pospěš.“

„Ano pane.“

 

„???“

„Jaký pane? Já nejsem tvůj pán jen tvůj šéf a navíc si tykáme takže nějaké ano pane si odpusť připadal bych si jak nějaký otrokář.“

 

„Dobře, omlouvám se“

 

Na to Nobu už jen přikývl, odešel do kanceláře a nechal tam Yusukeho ještě zmatenějšího než před tím. Už večer se totiž rozhodl, že to nejlepší bude, když bude předstírat jako, že se prostě nic nestalo a jak je vidět asi to zabírá a Yusuke si teď opravdu není jistý tím co se stalo a co ne.

 

Yusuke jen zaraženě zíral na zavřené dveře a urputně přemýšlel jenže k žádnému závěru ne a ne dojít. Teď už si opravdu nebyl jistý jestli se mu to včera všechno jenom zdálo. Bylo to takové opravdu zvláštní, ten polibek se mu opravdu líbil a chtěl by ho znovu zažít ale zároveň to stále odmítal a to proto, že si prostě nechtěl přiznat, že by se mu mohl líbit chlap stále nepřesvědčoval, že je prostě na holky. Mezitím co tak přemýšlel do sebe nasoukal nějakou tu snídani a rychle seběhl do kanceláře.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář