Prázdniny a otravný bratr Part 2. Radkův plán aneb s kým nakonec pojedu?
Prázdniny a otravný bratr Part 2. Radkův plán aneb s kým nakonec pojedu?
Druhý den u Michala doma
To snad nemyslí vážně?! To bylo to jediné co jsem si pomyslel, když mě máma zavedla do sklepa a ukázala na hromadu všemožnejch krámů co chce odvézt k tetě. Podle mě je to jen kopa zbytčného harampádí, která se hodí tak akorát do šrotu. Jenže mámě je vždy líto cokoli vyhodit a tetka zase všechno využíje. Ale já jsem ten co to bude tahat. A podle toho množství to budu tahat celej den! No super. To sem teda zvědavej kdy vyrazim v noci se mi jet nechce. Jenže co se dá dělat moje auto je jednoduše moc malý na to abych to odvezl na 3x. Budu tam muset jet minimálně 7x a to už vážně zabere celej den. No nic jdu na to.
Když jsem začal nakládat do svého malého auta prvních pár kusů a viděl jsem jak i těch pár kousků zaplňuje okamžitě auto tak jsem pochopil, že jsem v háji a dneska určitě nevyrazim.
„Míšo, zalatíčko nedávej to do svého auta. Je toho hodně to bychom tam jezdili celej den. Táta za 10 minut s transitem půjčil si to od kolegy. A taky říkal, že ti s tím pomůže abys to všechno neodřel sám. Beztak musíš být co nejdřív hotový dneska odjíždíte ne?“
„Jo odjiždíme. Respektive všichni už vyrazili a já pojedu až to tady dodělám.“
„Aha, promiň já vůbec netušila, že máte jet tak brzo ráno. Tak toho zatím vynos co nejvíc ven abyste to pak s tátou jen naložili a odvezli. Říkal, že je to auto velký, že se to možná vejde i na dvakrát. Tak snad to vyjde abychom tě zbytečně nezdržovali.“
To je celá máma. Vždycky si něco vymyslí na poslední chvíli, člověk má pak co dělat aby to vůbec stihl a pak jí dojde, že ti trošku kříží plány a začne se omlouvat. No jo. Už jsem si zvykl, tak co.
O dvě hodiny dříve Radkův intr
„vrrrrr vrrrrr vrrrrr“
Tiche vibrování mobilu probudilo Radka z jeho lehkého spaní a okamžitě vyskočil z postele. První co viděl na telefonu byl příchozí hovor a u něj blikající jméno jeho bratra. Pak jen zkontroloval čas a v tu chvíli malinko zbledl. Usnul. Hned po tom co mu zvonil budík, tak jednoduše znovu usnul.
„Sakra! Do háje já usnul.“
„No ahoj brá....“
Ani nestačil doříc pozdrav a už se na něj z telefonu řitila ohromná lavina slov a i pár nadávek. Do háje proč sem musel usnout?! No nedá se nic dělat. Musim to prostě ukecat.
„Zadrž brácho. No já vim, že sem tam měl už bejt. Ale tak se nedá nic dělat. Ujel mi vlak.“
„Jak ti ujel vlak?! To si děláš snad srandu ne?! Za celou dobu si nikdy vlak nezmeškal a teď ti najednou ujel?! Brácho ty vole jestli na mě šiješ nějakou boudu tak si mě nepřej! Nemysli si, že tě nechám samotnýho doma. Na to rychle zapomeň! Slíbil jsem mámě, že jedeš s náma a že na tebe dám pozor. Tak na mě nic nezkoušej!“
„Ale néééé, tak to není. Mě je to vážně líto já se snažil. Víš já vždycky zůstávám na intru sám jen s pár jedincema. Jinak všichni odjížděj už večer. No a jedním z těch jedinců je i jeden epileptik, ani ho neznám, chodí do jiný třídy a je mladší ale když sem vyrážel na vlak tak ten blbec zrovna dostal epileptickej záchvat nebo co, no a já tam byl bohužel už jedinej. Tak co jsem měl asi dělat. Sem ho měl obejít a dělat, že ho nevidim. Jako sorry ale mě jede vlak nemám čas ti zachraňovat život. To asi ne co?! Sem mu pohl a zavolal jsem mu záchranku ale musel sem tam s ním ještě počkat než ta záchranka přijede. Protože sebou při tom záchvatu fláknul na zem a přitom vzal hlavou dveře, takže si rozsek palici a bylo mu blbě. Já jsem vážně hned, jakmile si ho ta záchranka odvezla, běžel na vlakáč sem si vzal i taxika ale i tak mi ujel přímo před nosem. To bylo vážně jak naschvál já tam vlítnu s jazykem na vestě a vidim tak akorát mizející prdel vlaku. Je mi to líto. Chtěl jsem ti to zavolat hned ale bylo moc brzo a nechtěl jsem tě budit, tak jsem čekal. Ani jsem si nevšiml kolik už je hodin.“
„No dobře no. S tim se nedá nic dělat. Za to si nemohl. A co ten kluk? Je v pohodě?“
„Jo asi jo. Před půl hodinkou dorazil a čeká na rodiče prej si ho vyzvednou.“
„To je dobře. No a kdy tady teda budeš?“
„No to je ten problém. Teď mi nic nejede a dorazil bych vážně pozdě. Ale já vás nechci zdržovat. Normálně jeďte tak jak ste domluvený. Já tam dorazim za váma. Už jsems si zjišťoval spoje. A hned jak přijedu domu tak vyráží jeden vlak pak budu asi půl hodiny čekat na autobus a ten mě doveze do toho města u kterého je ta chata. A zbytek dojdu pěšky. Takže je to v cajku.“
„No to není ani tak moc v cajku. To město je dost daleko ty machre. Jsem zvědavej jak chceš tu štreku ujít pěšky když ani neznáš cestu. No to je v háji. Se nedá nic dělat. Počkáme na tebe. A nebo.....počkej něco mě napadlo........hm........no možná........i když........ne to by mě zabil! Ale to je fuk, to přežije.“
„Co si to tam mumláš. Nechci nic říkat ale nedává to smysl.“
„Hm ale bude. Hel brácha. Michál vyráží pozdějc protože veze ještě tetce nějaký věci. Takže já mu zavoláma domluvim se s nim aby tě tu nabral a jednoduše pojedeš s nim. Ale nemůžeš čekat na další vlak. To bys dorazil vážně moc pozdě. Je mi jedno jak to uděláš ale zařiď si abys tady byl co nejdřív a aby na tebe Michal nemusel čekat. Jo a ještě něco. Neprovokuj ho, nelez za nim. No prostě nedělej radši vůbec nic. Jasný?! Bude dost nasranej, takže bejt tebou, tak na něj radši ani nemluvim.“
„Hm. Hele já už nejsem malej, tak si to kázání odpusť. Si myslíš, že za nim budu běhat jak ocásek a vzívat ho jak boha. Ještě k tomu jsem ho já nevim kolik let ani neviděl. Takže mě tohle vážně nebere. Ale nevim jak si seženu ten odvoz.“
„Se starej bráško. Je to na tobě. Měj se. Musim zavolat Michalovi. Čus.“
„Čau.“
„No tak to jsem asi nedomyslel. Jak se asi teď dostanu co nejrychleji domu!“
Macek! No jasný, že mě to nenapadlo dřív. Vždycky jezdí pozdějc páč dlouho chrápe. Ten by tu mohl ještě bejt. A ani by to pro něj nebyla zajížďka. Bydlí vlastně jenom o 10 nebo 15 kiláků dál. Mu dám 200 kilča na béňo a je to.
„Jsem to ale chytrej kluk, že jsem si to takle vymyslel.“
O dvě hodiny později u Michala
„Hele táto, když to tdy položíme normálně na ležato tak se tam na to vejde ješště jedna a to ostatní dáme jednoduše na to a po stranách a ten zbytek co zůstane dám k sobě do auta a můžem to zvládnout i na jednu jízdu.“
„No já nevim Michale. Přece jenom ty dvě skříně jsou dost velký a nezapoměň že jí tam vemezem ještě ty knížky.“
„No jo, tak na to jsem zapoměl. No i když. Dáme je tak jak jsem říkal a ty knížky jednoduše naskládáme dovnitř. To by mohlo klapnout.“
„No to by mohlo.“
Sotva to otec Michalovi odsouhlasil tak se dali do nakládání první skříně a Michal začal nosit knihy zatímco táta je skládal dovnitř.
„Míšoooo, Michalé. Táto kde je Michal?!“
„Šel pro další bichle. Proč?“
„Zvoní mu telefon.“
„Už jde. Zavolám ho. Michaléé, nech ty knížky tam a běž dovnitř. Prej ti někdo volá.“
„Jop, díky.“
Celý udýchaný se vříti do pokoje a na poslední chvíli zvedne telefon.
„Prosim?“
„Nazdar Miky.“
„Čus Tome, co potřebuješ?“
„No víš, nastala taková menší komplikace. No tak nějak nevim jak bych zalačal.“
„Jednoduše to prostě vyklop. Už jste na cestě?“
„Jo to jo. Už jsme vyrazili před dvěma hodinama. Ale víš.......no.......jak bych jen........brácha...“
„Co je s nim?! Zase něco podělal je mi to jasný!“
„No ne tak úplně ale zároveň jo. No prostě budeš ho muset nabrat. Nejel s náma.“
„JAK NEJEL S VÁMA?! A PROČ HO MÁM SAKRA VYZVEDÁVAT JÁ?!“
„Ježiš kámo nečil se tak hned. No u bráchy na intru se složil nějak kluk a brácha mu pomáhal no a kvůli tomu mu ujel vlak. Nejdřív jsme na něj chtěli čekat ale ostatním se moc nechtělo no a když ty stejně pojedeš později, tak jsme si řekli, že bys ho mohl nabrat ty. Moc prosím. Bude to v pohodě vážně. Než to všechno doděláš tak už by měl bejt doma, takže na něj nebudeš muset čekat.“
„No to budu asi muset, protože už to máme s tátou skoro naložený a jenom to tam hodíme a máme hotovo. No nic. Nadšenej z toho vážně nejsem a do stropu vážně radostí z tvého bratříčka neskáču. Řekni mu teda ať mákne, že na něj čekat nehodlám a pak mi napiš za jak dlouho bude doma. Měj se a dneska už po mě vážně nic nechtěj nebo až přijedu tak tě vážně zabiju. Končim jdu nakládat!“
No jistě to se dalo čekat. Já věděl, že to bude prostě průser brát tam jeho bráchu. Sakra a to s nim budu trávit ještě minimálně 5 hodin v autě a dokonce sám. Mám takovuo radost, že bych si radši hodil.
Radek už byl mezitím deset minut doma a snažil se co nejrychleji se zabalit aby Michala nezdržoval až pro něj přijede. No upřímě měl sice radost, že mu to všechno vyšlo tak jak si naplánoval ale začínal postupně pochybovat jestli to přece jen nebyla chyba. Bylo mu jasný, že Michal bude fakt hodně naštvanej a to že hned ze začátku všem přidělal problémy mu asi moc nepomůže k tomu aby Michala přesvědčil, že už není ten malej spratek, kterej za nim pořád jen lezl.
„Asi jsem to podělal. Sakra! Sem se na to měl vykašlat. Mám přece 2 měsíce čas na to ho přesvědčit o tom, že jsem se změnil a nejn to! Já to dokážu a dostanu ho. Nemakal jsem celý ty roky jenom proto abych to teď podělal. Prostě to zvládnu.“
---- //----
Nakonec Michalovi přece jen nepodařilo naložit všechno a přece jen museli jet dvakrát i tak byl ale Michal rád, že se to stihlo všechno tak rychle. S úsměvem si zalezl do sprchy a nechal stékat praménky teplé vody po svém těle a pomalu se začínal uvolňovat. Nejradši by se tak na hodinu naložil do vany ale zas tak moc času na zbyt bohužel nemá. Jediné co mu ale pořád kazilo radost byla skutečnost, že musí vyzvednout toho spratka. Cs prej vyrost. Jak mohl za ty tři nebo čtyři roky vyrůst. Beztak si myslim, že tam nijak závratná změna nebude. Možná bude o něco větší a dost dobře i o dost větší magor než když byl malej. Těma Tomášovýma kecama, že je jinej a že se změnil, že je rozumnej a tak podobně moc nevěřil. Jeho nesnášenlivost vůči tomu klukovi bohužel byla zakořeněná až moc hluboko. Chvilkama si i říkal, že mu možná křivdí, že už je to vážně dlouho a všechno už může bejt opravdu jinak. Jenže si pak vzpomene co všechno mu dělal a nesnášenlivost je hned zpátky a v plné síle.
Po půl hodině vylezl čístej a mírně odpočatej ze sprchy a když viděl kolik je hodin tak na sebe jen v rychlosti něco hodil a hned běžel. S rodičema se jen zběžně rozloučil a už seděl v autě a jel směr Tomův barák a bohužel i Radkův pro kterého si právě jel aby s ním mohl strávit pár krásných hodinek osamotě ve svém autě. Jen na to pomyslel měl opět chuť něco rozbít. Stále si v hlavě opakoval Tomova slova a snažil se jimi uklidnit. Problém byl ale v tom, že jim ani za mák nevěřil.
Když konečně dorazil a zvonil u dveří tak mu jak jinak nikdo samozřejmě neotevíral. No to si dělá srandu. Vždyť už mi Tomáš psal, že je doma. Tak kde teď je.
Tomáš mu pro jistotu poslal na Radka číslo. Sice doufal, že ho nebude muset nikdy použít a po prázdninách ho hned vymaže ale nastala bohužel chvíle jej použít. Nejdřív mu chtěl zavolat. Což ale okamžitě v duchu sám sobě rozmluvil, protože by ho na 100% do toho telefonu seřval. A proto radši zvolil mírnější verzi a napsal mu sms i když ne zrovna milou. Ale krátkou, stručnou a jasnou.
SMS: Tak jak jsi na tom smrádě?! Hotovej?
Sotva zprávu odeslal tak slyšl zvonění telefonu. Někde venku. Usoudil, že je asi za barákem na zahradě.
Tak já tady zvonim jak kretén a pán se vyvaluje na zahradě. Já ho vážně zabiju.
Otevřel si teda branku a šel dozadu.
Nebudu tady přešlapovat jak kretén až se pán uráči se vypravit. Došel dozadu a viděl shrbenou postavu na lavičce jak si tam v klidu něco čte a vypaluje si u toho zobák. A podle blikajícího telefonu co má vedle sebe ani nezaregistroval, že mu někdo píše. To bych tam asi stepoval dlouho, když má sluchátka. Blbeček. Zabiju ho. Vážně ho zabiju. Nemám ho rád. Opravdu ho nemám rád.
Několika kroky překonal vzdálenost, která je dělila a vážně se držel a by mu jednu nenatáhl. I když alespoň malýho lepana si neodpustil.
Sotva k němu došel dal mu facana sebral mu cigaretu ze které si hned zhluboka potáhl aby se uklidnil.
Radek leknutím málem sletěl z lavičky a rychlostí blesku vyskočil a s překvapením se chytil za hlavu kam mu před chvílí dopadla facka a zíral na Michala. Který teď s ještě větším údivem zíral na něj. V jednu chvíli si nebyl jistej jestli je to vážně on ale po bližším zkoumání rozpoznal podobu s tím malým spratkem, který mu kdysi lezl na nervy. Až na to, že teď před ním nestojí žádnej malej spratek ale vysokej kluk se zářivě modrýma očima a že je sakra pěknej! Sakra jak se mohl tak změnit?! To přece není možný. A proč je sakra tak pěknej?! Sakra moje odhodlání ho nesnášet při pohledu do těch neskutečně modrých očí klesá. Tak to ne Michale seber se a nenech se oblbnou těma krásnejma moderejma očima, pořád je to ten malej spratek i když je teď je jen o pár centymetrů menší a je vážně hodně pěknej. Je to vážně kus. No možná bych si dal říct. Ne v žádné případě. Je to jenom klam. Jasný je to jenom jeho vzhled jinak je pořád stej.
Michal uvnitř sebe sváděl vnitřní boj sám se sebou a zíral na něj jak kdyby před ním stále minimálně Anglická královna v neoprénu.
Aby nějak zamaskoval své překvapení a to, že na něj čumí s otevřenou pusou, tak sklonil hlavu, hodil cigaretu na zem a zašlápl ji.
„Nejseš nějak mladej na to aby sis tady vypaloval zobák mladej?!“
„Ani bych neřekl.“
„Jo tak ty bys neřekl. Tak to máš blbý, protože já to řekl. No co tady stojíš a zíráš na mě. Běž si pro věci ať můžem jet. Doufám, že jsi alespoň už připravenej když máš čas si tady sedět, číst si a vykuřovat si při tom.“
„Jo jasný, promiň. Všechno mám připravený. Čekal jsem na tebe.“
„Tak příště čekej bez sluchátek ať alespoň slyšíš zvonek nebo při nejmenším alespoň ten blbej telefon co ti tady bliká. I když upřímě doufám, že žádný příště nebude.“
„Hm, promiň už jdu.“
A hned běžel dovnitř pro věci a při tom ještě polohlasně dodal, tak aby to Michal neslyšel.
„Já naopak doufám, že další příště bude a ne jednou.“
Komentáře
Přehled komentářů
vzhledem k dlouhé době,za kterou se tu nic nezměnilo,tě žádám alespoň o málé oznámení,co hodláš,nebo nehodláš dělat...protože tohle čekání je značně iritující...
prosba
(ithryn, 17. 1. 2011 15:04)
Ahoj. Mám velice rád tvé povídky a tuto jsem také začal číst, příjde mi zajímavá, docela i napínavá, jak to vše bude pokračovat. Prosím Tě pokračovala by jsi v jejím psaní?
Díky moc (jistě nemluvím jen za sebe, no že by jste chtěli pokráčko? podpořte autorku a snad nám brzy něco přihodí)
jajíky!
(sisi/ctenar, 13. 11. 2010 20:46)super paráda bomba bezva koool!!!!!!!!!! další díl už :) ta te nse neuěřitelně těším!!!
Čekám na pokračování
(Mirek, 28. 10. 2010 12:23)
.............
zatím to není špatný
uvidíme jak tp bude pokračovat
............
----
(Nakata Reizo, 16. 10. 2010 10:52)
grrr....bude někdy v dohledné době pokráčko???
prosíííím prosíííím....:)
Re: ----
(xXxIchigoxXx, 24. 10. 2010 12:10)pokráčování bude ale bohužel vše odkládám na neurčito. Nemám net. Někde poblíž něco bagrovali a bohužel narazili na kabely a prý je vyrvali. Takže bohužel nevím kdy bude vše opraveno. Momentálně mám možnost připojení jen přez telefon a musíte uznat, že takhle přez telefon přidat povídku nejde. Je mi to líto. Vše mám napsané ale nemám to sem jak hodit. Ale přece jen jedna dobrá zpráva. Domlouvám si zapůjčení bezdrátového internetu sice jen na den dva ale to bohatě stačí na to abych něco přidala. Takže jakmile vše zařídím tak vám sem hodím pokráčko. Jen nebudu slibovat kdy. Mějte proto prosím trpělivost. Tentokrát zpoždění opravdu není má vina.
*´.´*
(Kated(www.kagome-sora.blog.cz), 22. 9. 2010 17:44)oh oh planuješ na někdy další dílek????
Re: *´.´*
(xXxIchigoxXx, 29. 9. 2010 11:30)Samozřejmě plánuji nový díl. Jen teď tak trochu časově nestíhám se na nějakou dobu utrhnout a zasednout k PC. Ale svatosvatě přísahám, že ještě tento víkend přidám nový díl. :-)
=0)
(Teressa, 1. 9. 2010 19:49)juchuuu pokracko=) paradny diel=) uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo=) RYCHLO PROSIIM=)
*´.´*
(Kated(www.kagome-sora.blog.cz), 1. 9. 2010 16:16)oh oh supeeer :-) hihi tesim se na jejich spolecne stravenou dobu v aute XD...doufam ze brzo bude dalsi dil :-)
:-)
(Lachim, 1. 9. 2010 10:49)Začíná to krásně. Jsem zvědavý na tu jejich společnou cestu.
:-)
(nagi, 1. 9. 2010 1:01)krasna cast, jsem rada, ze si pridala po dlouhe dobe jako prvni povidku toto, hrozne se mi libilo jak se tam kluci stale slovne postuchuji, tesim se na pokracovani
---
(Reizo rai Nakata, 19. 1. 2011 13:03)