Prázdniny a otravný bratr díl 7. - Že by nový začátek?
Že by nový začátek?
Celý den utíkal velice pomalu a v naprosto stejném duchu. Což znamená, že jsme jen seděli, mlčeli a četli. Tak tohle mě vážně ubíjí. Kdybych alespoň mohl vypadnout prostě někam pryč. Bohužel nemohu. Tomáš by mě zabil kdyby se dozvěděl, že jsem tady jeho milovaného, nemohoucího brášku nechal samotného a někam se vypařil a i když bych byl nejraději co nejdál od něj, jelikož mi připadá, že mi jeho společnost pořád jen způsobuje problémy, tak musím uznat, že by bylo dost nefér ho tady nechat samotného, když se sotva hejbe. Sakra od kdy jsem zrovna já, tak ohleduplný k lidem, které nesnáším a nemůžu vystát jejich pouhou přítomnost. Už mi to vážně leze na mozek proč ho stále nemůžu dostat z hlavy a pořád nad jeho osobou přemýšlím. Nesnáším ho!!!! Musím si to opakovat pořád dokola abych na to čirou náhodou nepozapoměl. Jasný! To je dobrej plán! Nesnáším ho. Nesnáším ho. Nesnáším ho. Nesnáším ho. Opravdu se od posledně, co jsem ho viděl, hodně změnil. Nikdy bych neřekl, že z takového poďobaného skrčka vyroste, tak vysoký krasavec. A musí mít opravdu dobrou postavu. No sice jsem ho pořádně neviděl. Vlastně jeho záda ale podle toho, že je měl doce dobře tvarované a bylo cítit svaly a ne jen kůži, tak asi cvičí. Hm docela by mě zajímalo jak vypadá bez trička zepředu. Určitě bude mít.............. Sakra už zase!!!!!!!! Ne! Nesnáším ho. Nesnáším ho. Nesnáším ho. Do háje, tak tohle asi nebude fungovat! Musím pryč hned teď! Jinak mi praskne hlava. Beztak už je dost pozdě a Tomáš a ostaní určitě každou chvíli dorazí, takže nebude vadit, když se teď zdejchnu. Jo jasný. Dobrej plán.
Bohužel Pro Michala nestačil svůj plán ani uskutečnit. Jelikož jen co se zvedl, že se převléklne a vypadne, tak zazvonil telefon. Jakmile si všiml, že volá Tomáš, bylo mu hned jasné, že to nebude věštit nic dobrého. Jelikož kdyby se vraceli, tak by určitě nevolal. Michal měl sto chutí to nevzít a jednoduše to ignorovat. Což bohužel taky nešlo. Radek totiž taky zaregistroval jeho zvonící telefon a jelikož ho měl na stole, tak si mohl také jasně přečíst z telefonu kdo vlastně volá. Jelikož Michal stále telefon nezvedal a jen s nevraživým výrazem ve tváři zamračeně pozoroval zvonící telefon. Radek ho pozoroval s nechápavým výrazem. Nic neříkal jen přemýšlel proč ten telefon nezvedne. Co ví tak jsou stále ti nejlepší kámoši a jsou jako bráchové. Bylo mu tedy divné, že najednou Michal nechce Tomášovi hovor přijmout. Po chvíli se Michal přeci je překonal a zvedl telefon.
„Nooo?“
„Aaaaaaahooooooooj Mííííííííšoooooooo.“
„No nazdar. Ty chlastáš?!“
„No tak trošičku. Když jsme vyzvedli Léňu, tak jsme si zašli na oběd a dali si skleničku. Všichni. Chtěli jsme hned potom jet zpátky. Ale tak nějak se to zvrtlo a všichni jsme se rozchlastali.“
„No to si ze mě děláš prdel ne? A jak jako chcete jet domu když chlastáte všichni. Předpokládám, že tedy nezbyl nikdo kdo by mohl řídit.“
„No to bohužel opravdu nikdo nezbyl. Proto ti taky volám.“
„No super. Takže předpokládám, že chceš abych pro vás přijel.“
„Ne. Vlastně ani ne. Máme tu všichni zařízenej nocleh a nechcem tě otravovat a taky tady nechcem nechávat auto. Volám jen proto abys věděl, že nedorazíme a nečekal na nás. Prosím tě vyřiď to i Radkovi.“
„Ty se mi snad zdáš. Máš tady sotva se pohybujícího bráchu a klidně si zmizíš na celej den a pak jenom zavoláš, že nepřijdeš ani večer. Brácha za všechny prachy.“
„Taky jsem si říkal, že jsem vážně hroznej. Ale víš na co jsem přišel?“
„To opravdu ani netušim.“
„Že nejsem vůbec špatnej brácha ale velice dobrej.“
„Opravdu? A na to si proboha přišel jak?!“
„No jednoduše. Nechal jsem svého jediného brášku ve tvých rukou. Což je mnohem bezpečnější než kdybych se oněj staral já. Však víš. Jsi rozumnější a já nevim co všechno. No naši to vždycky říkaj. No a přece víš, že rodiče maj vždy pravdu. Takže jsem usoudil, že to tak opravdu je a zjistil jsem, že o mého bratra se nemusím bát, protože je přece s tebou. Takže tě tímto, oooooo mocný Michale, žádám, prosím postarej se bráchu ještě dneska večer a dej mu prosím na bebíčko mastičku. Díky. Jsi ten nejlepší máš to u mě. Zdaréééééééc.“
„No poč.....tů tů tů tů tů
Si ze mě dělá srandu! Ten parchan moc dobře věděl, že mu na to něco řeknul a jednoduše mi to típnul. Zabiju ho. Jo. Zejtra. Hned jak přijede tak ho umlátím nohou od stolu!!!!
„Děje se něco? Brácha chlastá? Oni nepřijedou? Co ti řekl? Proč ti to položil? Nestalo se nic, že ne?“
„Oooooo! Celý den mlčíme, nevydáme ani jednu hlásku ale teď jsme se rozpovídali co? Ono to taky umí mluvit. Už jsem myslel, že sis ukousl jazyk. Celej den neřekneš ani slovo ale sotva někdo zavolá, tak se můžeš podělat. Copa očekáváš snad v oné skupině někoho konkrétního? Se všema se bavíš a když jsem tu já, tak mlčíš. Chováš se jak malej uraženej harant ale nevim proč. Já ti nic neudělal. A nebylo to náhodou nějak moc otázek najednou ne? Nebylo to pro tebe moc namáhávé na mě najednou tak moc mluvit?! To si dokázal opravdu velkou věc. Šikulka!“
„Co? Tak teď tě nechápu. Proč by pro mě měl být problém s tebou mluvit? Jenom sem se zajímal proč brácha volal a proč nepřijede. Toť vše. Řekl bych, že je to v téhle situaci asi normální. Tak nevim co se ti zas nezdá a proč na mě opět nesmyslně vyjíždíš a řveš tu na mě. A jestli jsem chvíli mlčel? Tak tady máš odpověď. Ono riskovat, že řeknu něco co by ti čirou náhodou zrovna nevonělo a čekat až mě za to opět bezdůvodně seřveš, třeba tak jako teď, není zrovna příjemný. Takže jestli se ti nelíbí, že nemluvim, tak si nejdřív srovnej v hlavě to jak se chováš a už se nebudeš divit tomu, že mlčim. Stačí ti to jako vysvětlení?! Jsi spokojenej?! Asi se musíš divit, že jsem se z tak velkého proslovu nezhroutil! No musim tě zklamat! Jsem celkem zvyklej na dlouhé konverzace ale ne s lidma, kteří na mě hážou pohled, který mě doslova seká na kousíčky. Takže pardon, že jsem se dovolil zajímat o svého bratra. Máš pravdu. Dovolil jsem si až příliš a až moc otázek. Příště to budu redukovat na maximálně jednu větu s co nejmenším počtem slov. Nejlépe jednoslovné aby tě to neobtěžovalo!!!!“
Tak teď mě teda rozsekal. Na to vážně asi nemám co říct. No vlastně má pravdu. Tomáš mě nasral a já si vylil zlost na něm a tentokrát v tom byl bezdůvodně. Už mi vážně hrabe. Asi si to budu opravdu muset srovnat v hlavě. Já se v jeho přítomnosti vážně chovám jako idiot. Sakra ale proč. A ten jeho ublíženej, obvinující a uraženej pohled. Ten se mi vůbec nelíbil. Chci aby se na mě usmíval, tak jako když tady kecal s klukama a choval se v jejich přítomnosti naprosto uvolněně. Tak se v mé společnosti nikdy nechová. Je vždycky zaraženej a mlčí. No nevim proč se divim. Právě mi na všechno odpověděl. Kdybych se nechoval tentokrát já jako kretén, tak by se ke mě choval normálně jako k ostatním. No super. Takže jedinej co se tady chová jak uraženej harat jsem já a né on. Kam vlastně šel ani jsem po tom jak mě sjel nezaregistroval, že někam odchází. No tentokrát jsem to vážně přehnal. Stalo se. Už jsem takový, tak co. Nebudu se kvůli tomu stresovat. Kam asi šel? Co mi je vůbec do toho. Si může dělat co chce. Beztak šel určitě nahoru. Kašlu na to. Jdu si udělat večeři.
Asi bych mu měl uvařit taky. No dobře tentokrát se obětuji a jako omluvu za moje trapný chování mu taky uvařim něco k jídlu.
Tááák a hotovo. No teda jsem překonal sám sebe a své kulinářské schopnosti. To je hostina jak pro krále. No nic zavoláme nechtěného společníka a neservírujeme omluvnou večeři. Jde to semnou z kopce už tady pro něj i vyvařuju. Mám to ale život. Lepší by bylo kdyby vařil někdo pro mě. Nebo kdybych měl alespoň já pro koho vařit. No to teď sice mám ale chtělo by to něco jinýho než jeho.
„Radku. Večeře je hotová. Slez dolu a pojď se najíst.“
Co mu tak trvá na tom sejít dolu?
„Radku! Slyšíš? Večeře je na stole.“
No sakra, tak kde je?! To je pořád uraženej?! No to zas ale trochu přehání!“
„Dobře, já se omlouvám. Dneska jsem to přehnal. Neměl jsem na tebe tak bezdůvodně vyjíždět. Byl jsem jen naštvanej na Tomáše a tys to bohužel schytal za něj. Tak promiň. Uvařil jsem ti za to fakt dobrou večeři. Tak na to prostě zapomeň a pojď se najíst.“
5 minut
10 minut
15 minut
20 minut
Tak teď už to ale opravdu přehání. Dokonce jsem se mu omluvil. Co by chtěl ještě víc. No tak teď me opět naštval. No dobře můžu za to já ale tohle je fakt chován malýho dítěte. Sakra on mě prostě donutí jít za ním nahoru. Že by třeba usnul?
Michal vylezl do potkroví a jen co otevřel dveře chtěl opět začít kázání jenže bohužel neměl komu své kázání přednášet, jelikož místnost byla prázdná. Šel se ještě podívat do koupelny ale tam taky nebyl. Teď už mu to bylo divný. Dole určitě nebyl toho by si všimnul. Prošel i ostatní místnosti ale nikde prostě nebyl. Tak teď už se mu to opravdu nelíbilo. Neměl absolutně tušení kde by mohl být. A od té doby co se chytli už je to dost dlouho. Pomalu začínal mít strach, že někam šel a vzhledem k jeho snížené pohyblivosti se mu klidně mohlo něco stát.
Sakra! Jsem debil. Měl jsem ho jít hledat hned a okamžitě se omluvit a ne ho nechat jít někam kde to nezná. Sakra kde jen může být když není tady.
V rychlosti sebral z křesla svůj svetr obul se a hned vyběhl ven. Obešel celou chatu ale nikde okolo taky nebyl. Přemýšlel kam by asi tak mohl jít když to tady vůbec nezná ale vůbec nic ho nenapadalo.
„Voda! No jasný. Nikde to tu nezná ale k vodě jde od sud vidět, takže mohl jít tam.“
Jen co to dořekl rozeběhl se směrem k vodě a sotva se přiblížil dostatečně blízko aby něco viděl tak ho okamžitě zahlédl jak sedí na velkým kameni u břehu, hází do vody kamínky a sleduje hladinu, která se na nimi omažitě uzavře.
Byl rád, že ho našel a že je v pořádku. Pomalu k němu šel a Radek si ho vůbec nevšiml. Byl zahloubaný sám do sebe a tak nic nevnímal. Jenom pozoroval vlnky na hladině, které se objevili vždy když do klidné hladiny hodil další kamínek. A tak se nebylo ani čemu divit, že se lek když mu Michal položil ruku na rameno jelikož na jeho oslovení nereagoval. Vůbec netušil, že tam je a leknutím málem sletěl z kamene a nebýt Michala tak by sletěl do vody. Sice by se namočil jen trochu jelikož je to opravdu hnedka na břehu ale vzhledem k tomu, že je pořád pomlácenej, tak by to pro něj bylo dost bolestivé. Michal však rychle zareagoval a sačil jeho pádu zabránit tím, že ho jednoduše stáhl k sobě. Takže mu ve finále Radek skončil v náruči. Radek byl z jeho nenadále přítomnosti a z jeho objetí tak překvapený, že skoro ani nedýchal jen aby Michal své objetí nepřerušil. A Michal naopak byl rád, že ho našel ale byl překvapený sám sebeou jelikož se mu bylo na jeho vkus až moc příjemné držet Radkovo tělo ve své náruči. Doslova se to v něm pralo. Na jedné straně bojoval příjemný pocit z toho nebýt sám a držet někoho v náruči a na druhé strané jeho stálá snaha přesvědčit sám sebe, že ho nesnáší. Nakonec zvítězil rozum na třetí straně, který se do souboje nepřipojil ale usoudil, že Radek v této pokroucené pozici s jeho zádama moc dlouho nevydrží a tak se Michal donutil ho od sebe odtáhnout a pomohl opatrně slézt z kamene.
„Co tady děláš?“
„Přemejšlim.“
„Aha. Tak to jo. Ale nemyslíš, že přemejšlíš už moc dlouho? Odešel jsi za světla a teď už je tma. Navíc to tu neznáš a nejsi zrovna v pohodě. Mohlo se ti něco stát.“
„No inu milý Michale ale budu tě muset asi opět zklamat ale nejsem malý dítě a dokážu se o sebe dost dobře postarat a to i přesto, že mě bolej záda. A dojít od chaty k vodě není životu nebezpečné. To že jsem tu asi dlouho je pravda. Nějak jsem si neuvědomil jak dlouho tady sedim. Takže se omlouvám. Můžem jít zpátky.“
„Počkej. Si úplně ledovej. Musí ti být zima. Není se čemu divit, když tu sedíš, tak dlouho.“
„Jo dobrý. Už jsem se ti omluvil, že jsem tu dlouho, tak jdem zpátky.“
„Tak jsem to tentokrát nemyslel. Jenom prostě, že jsi úplně ledovej. Na vem si můj svetr. Řekl bych, že ho potřebuješ teď víc jak já.“
„To je dobrý.“
„To není dobrý. Prostě si ho vem. A taky jsem se ti chtěl omluvit. Promiň, že jsem na tebe tak vyjel. Byl jsem vytočenej k vůli tomášovi a ty jsi byl jedinej poblíž, tak jsem si to na tobě vylil. Promiň byla to vážně blbost. Choval jsem se jak idiot. A ještě můžeš se mnou mluvit úplně normálně. Nebudu na tebe už bezdůvodně řvát. Je vážně dost divný, když se všemi normálně mluvíš a semnou zařezaně mlčíš. A kdybych náhodou zas mlel hovadiny, tak máš mé svolení říct, že se chovám jak kretén a já ti to nebudu komentovat.“
„Vážně? Opravdu to nebudeš komentovat?“
„Jo naprosto vážně a opravdu to nebudu komentovat.“
„Dobře. Tak si ale dobře pamatuj co jsi právě teď řekl.“
„No jo budu.“
„Víš ono je to vážně těžký s tebou mluvit. Já vim, že mě od malička nesnášíš.“
„Co? Jak?“
„Jednoduše. Bráchovi jednou lezlo na nervy jak tě vychvaluju, tak mi to velice rázným způsobem oznámil.“
„Aha.“
„No já to vlastně chápu. Ale byl jsem dost malej. Chápu, že tobě to muselo lézt na nervy ale já už nejsem ten malej spratek. To ti už taky mohlo dojít. Vím, že jsme spolu ani tentokrát nezačali zrovna nejlépe ale byl to prostě, takový dejme tomu nechtěný slet událostí. Stalo se.“
„Hm. Jo.“
„Prosím vem taky v potaz to, že od té doby co jsem tě pronásledoval na každém kroku už opravdu uběhlo spoustu času a během toho času se taky spoustu věcí změnilo.“
„Hm.“
„S Tomem jste nejlepší přátelé a jste jako bráchové. Nechci aby si mě nesnášel. Já už jsem vážně jiný. Změnil jsem se. Nemůžeme prostě začít od začátku? Jako kdyby se doteď jednoduše nic nestalo? Prosím zkus o tom alespoň trochu přemýšlet. Tahle situace a bezdůvodný hádky mě docela dost ubíjej.“
„Hm.“
„Tak to bylo spíš ne. No nic. Nic s tím neudělám. Třeba časem změníš názor. Dík za svetr.“
„Ne, já jsem to nemyslel jako ne.“
„Ne? Ale docela tak to tvoje nadšené hm vyznělo.“
„No víš.... To je jedno. Vemme to prostě od začátku.“
„Děkuju.“
„V pohodě. Tak jdem ne? Uvařil jsem vážně dost dobrou večeři ale teď bude určitě studená.“
„Promiň.“
„To je dobrý. Jdem už.“
….....
„No páni! Já myslel, že nepřijedou a že budem jíst sami.“
„Taky že budem.“
„Vážně?“
„Vážně.“
„To jsi navařil takovou hostinu jen pro dva lidi?“
„No jo. Uvařil. Měla to být omluva.“
„Aha. Tak takovou omluvu si velice rád nechám líbit. Nechceš mě bezdůvodně seřvat každej večer? Teda za předpokladu, že pak jako omluvu uvaříš.“
„No dobrý zas. Ne nechci.“
„Hm. Tak nic. Zase z toho nic nekápne. Dík. Je to výborný.“
„Vážně?“
„Jo vážně. Ty Michale. Je mi to blbý ale když brácha dneska nedorazí....no víš. Docela mě bolej záda. Mohl bys mi je prosím ještě tentokrát promasírovat. Vážně to bude naposledy.“
„Hm. Jo. I když se spolehlivosti tvého bratra bych tak odvážně netvrdil, že to bude naposledy.“
„Taky pravda. Ale děkuju.“
„Není za co.“
Komentáře
Přehled komentářů
sakra, ze ja na to nevydrzela cekat vcera vecer, ale neslo to, ono se po 32 hodinach vzhuru neni cemu divit, ze?
ale ted zpatky k povidce, priznam se, ze jsem rada, ze se Tom opil, alespon jim mohl nechat vice soukromi a mohli si to vyrikat a vim, ze Michal muze byt na Tomase nastvany jak chce, ale byl taky rad, ze tam nejsou a Radek jak by smet :-)
Noo...takze jsem rada, ze si to kluci tedy vyrikali a doufam, ze to ted s nima bude jeste lepsi a lepsi, ale ze se jim do cesty priplete jeste nekdo, aby to bylo jeste zajimavejsi( ja vim, uz zase :-) ) a ted jenom malou technickou: proc si to zase ukoncila tak vrazedne, kdo ma takhle potom vydrzet do dalsiho dilku, co se tam krome masaze bude dit, ale coz pockam si, ale jsi kruta, takhle nas mucit, tyrat a ja nevim, co jeste, takze na konec : tesim se na pokracovani :-)
Re: :-)
(xXxIchigoxXx, 17. 4. 2011 16:06)Jsem neskutečně krutá osoba. :-D Ale účel to splnilo, jelikož se těšíte na pokračování. :-) Popravdě ještě si nejsem jistá jestli se tam někdo připlete. Možná ju. Jenže u mě je to takové, že mám vždy určitou představu co v následujícím díle bude a když to píšu, tak tam nakonec napíšu vždy něco jiného. =D Ale budu se snažit to co nejvíce zpestřit aby si kluci taky užili a neměli to zas tak moc jednoduché. Každopádně bude jen masáž nic víc z ní nebude. Jenom si náš milý Míša začna opět ještě více uvědomovat, že mu Ráďa není vůbec lhostejný. Začne mu spíše docházet pravý opak. No a když teď tohle píšu tak mi začíná docházet, že tam určitě ještě někoho nacpu a už se mi to začíná tvořit v hlavě. :-) Bude to ještě hooooooodně zajímavé. Jsem ráda, že se líbí. Jo a když jsme u toho, žes nevydržela včera večer, tak to se ti ale vůbec nedivím. Sama vím, že noční je naprostý peklo. Nám noční naštěstí zrušili, takže mám trošku štěstí. :-)
Re: Re: :-)
(nagi, 17. 4. 2011 16:43)at si to zacne uvedomovat pacholek jeden :-) a bylo by zajimave, kdyby se tam nekdo pripletl, nemusel by tam byt dlouho, ale jen tak naskok :-) impulsivni napady jsou vzdycky zajimave a rict si presne to a to tam bude a menit na tom nic nebudu, to by nebylo ono, ze? ono ja chodim narazove a 2 nocni za sebou, se 4 hodinami spanku mezi tim je zabijejici a 32 hodin zvhuru, kdyz se ti nechce spat je des :-) takze pokracko, tak pristi tyden ?
Re: Re: Re: :-)
(xXxIchigoxXx, 17. 4. 2011 17:03)Jj někdy v průběhu týdne. O víkendu to nebudu stíhat. To budu pilně pracovat. Vážně velice často závidím lidem co mají pravidelnou pracovní dobu a volné víkendy. Já mezi tyto šťastlivce bohužel nepatřím. A myslím, že nejsem jediná :-) A nad tou myšlenkou někoho jim tam naskok vecpat stále přemýšlím a začíná se mi opravdu moc líbit. No možná to ani nebude nikdo nově příchozí ale někdo z již známého osazenstva. Kdo ví. Já teda ještě nemám tucha kdo to bude. Vím jen přibližně jak to asi bude probíhat. :-)
Re: Re: Re: Re: :-)
(nagi, 17. 4. 2011 19:40)ja bych tam osobne nedavala nikoho ze znameho osazenstva, nebo mozna nejakeho z jejich pribuznych, kluky by nechala jak jsou, nebo nejakeho stareho znameho Misi, trebas, ale necham to na tobe, vim, ze ti do toho moc kecam, ale ja si nemuzu pomoc, jsem hrozna( kaju se :-) ) a lide s pevnou pracovni dobou se maji, ale taky mezi ne nepatrim :-)
Re: Re: Re: Re: Re: :-)
(xXxIchigoxXx, 18. 4. 2011 7:39)Klidně mi do toho můžeš kecat dál. Já se stejně moc ovlivnit nedám =D Ale když bude nápad dobrý klidně ho zapracduji :-) Tak to obě patříme mezi ty méně šťasné s tou naší prací :-(
Re: :D
(xXxIchigoxXx, 17. 4. 2011 16:07)Tak to jsem ráda, že se líbí. Děkuji za komentář i za čekání. :-)
Re: pěkny
(xXxIchigoxXx, 17. 4. 2011 9:33)Jsem ráda, žese ti povídka líbí. Zas tak rychle to ale zase nejde. Ale pokusím se co nejdříve. :-)
:-)
(nagi, 17. 4. 2011 11:22)