Prázdniny a otravný bratr - Díl 3. Začátek společné cesty
Začátek společné cesty
No tak to se mi teda povedlo! Hned na začátek jsem ho vytočil. Vážně super! Že sem radši neseděl doma na prdeli a poslušně nečekal až přijede. No Ráďo to se ti povedlo. Tak takhle a tímhle tempem ho vážně tak akorát utvrdíš, že seš jenom otravnej debil co je na obtíž. Nic víc. No teď už s tím nic neudělám. Sakra. Brácha říkal, že bude stěhovat dost věcí. Jak jsem mohl sakra vědět, že to bude mít tak rychle. No prostě super.
Zatím co se Radek ve své mysli zaobíral myšlenkami na to jakej je blbec na něj Michal čekal venku u auta, než si přinese věci, přemýšlel nad tím, že jedno se na tom malým spratkovi změnilo a to hodně! A to je jeho vzhled. Byl z toho i trochu v šoku. Tohle teda vážně nečekal. Když mu Tom říkal, že se vážně hodně změnil, tak ho ani v nejmenším nenapadlo, že ta změna bude až tak velká. Co se týče jeho otravnosti tak na to svůj názor nezměnil ani trochu, spíš ho to ještě utvrdilo v jeho rozhodnutí ho jednoduše nesnášet až do konce života. Ale to jak vypadá! To byl pro Michala opravdu šok. To že vyroste se dalo předpokládat ale že se až tak vytáhne. No když se tak na něj díval, tak ho napadlo, že musí být už větší než jeho brácha. Co ho nejvíc zarazilo bylo to, že místo poďobanýho věčně otrávenýho pubescenta před ním stál doslova dech beroucí, krásnej, mladej kluk. Kdyby ho neznal, tak by možná i byl rád, že bude s takovým mladým hezounem trávit minimálně pět hodin sám v autě. No ale jelikož ho zná až moc dobře, tak ho tahle skutečnost, že to není poďobanej spratek ale pravý opak ještě víc vytočila. Byl naštvanej ještě víc, že ten mrňous vyrostl do takovýho kluka, kterej by stál za hřích. Nejvíc byl ale naštvanej sám na sebe. Protože nad ním pořád přemýšlel a nemohl z hlavy vyhnad ten jeho překvapenej pohled modrých očí, když mu dal jednu výchovnou. Tohle vážně nečekal. Už teď byl přesvědčenej, že ta cesta bude hrozná. Pomalu si začínal myslet, že ještě bude litovat, že Tomovi nakonec pomohl zařídit aby jel Radek s nima.
Když Radek vyšel se svými věcmi ven naskytl se mu před očima pohled na Michala opřeného o auto vychutnávajíc si cigaretu se zamyšleným a zároveň zamračeným pohledem před sebe. Když ho tam viděl stát začal být přesvědčený o tom, že ten plán se společnou cestou nebyl až zas tak dobrý nápad. Výčítal si, že to nenechal být a nejel jednoduše s bratrem. I tak by měl dva měsíce na to aby Michala přesvědčil, že už není takový jako dřív. Ale zase to všechno jednoduše podělal. Zase ho naštval a zase všechno zhoršil. Pro Michala musím být jednoznačně rušivý element, jeho jinak dokonalého života. Vždy když se naše cesty jakkoli protnou, tak začnu ať už chtěně nebo nechtěně všechno komplikovat. Začínal z toho být opravdu smutný. A tak s vědomím, že místo aby si pomohl to jednoduše zhoršil, svěsil s povzdechem, ze kterého přímo tryskal pocit viny a bolesti, se vydal pomalým krokem vstříc Michalovi a jejich asi ne moc růžově vypadající společné cestě.
V ten samý moment stočil zrovna Michal svůj pohled k domu a zahlédl v Radkových očích, dřív neš zkroušeně sklonil hlavu, smutný pohled. V jedné chvili ho to zarazilo a možná mu ho bylo i trochu líto. Bezděčně mu jen prolétla hlavou myšlenka s tím, že to možná asi trochu přehání. Přece jen už je to opradu dlouhá doba a on už není malé dídě. Okamžitě ale tu myšlenku vzal a zašlapal do země a sám sebe utvrdil v tom, že se prostě nic nemění a že ho jednoznačně dál nesnáší a nějaký pohled na smutné modré oči ho prostě nemůžu od jeho rozhodnutí zvyklat. Přece jen si řekl, že mu dá šanci ale jen malou. Jestli se změnil a jestli i on má změnit svůj přístup k němu se ukáže časem a určitě to nebude jen proto, že na něj hodí smutný pohled. A s tímto rozhodnutím zahodil a zašlápl nedopalek od cigarety a jen nevrle prohodil směrem k Radkovi.
„No to je dost! Na to, žes to měl už připravený ti to teda trvalo.“
Pravděpodobně to ale opět s hlasitostí a tónem svého projevu přehnal, vzhledem Radkovýmu leknutí a jeho velice rychlému přesunu ke kufru auta.
Sakra! Nevim co mám dělat. Sakra! Jak na něj mám bejt milej když ho nemůžu pomalu ani vidět. A co se to s ním děje. I když ho nemusim tak si pamatuju, že to byl věčně vysmátej harant, kterej si pořád hrál na velkýho machra. A teď tu předemnou stojí pomalu jak hromádka neštěstí. Sakra je už dost velkej na to aby sebou takle cukal když na něj někdo promluví ne zrovna milým tónem. Že by si s ním Tomáš opravdu promluvil a proto se teď chová tak divně? No co. Je mi to jedno ať si dělá co chce. Je mi to fuk!
„Promiň, nemohl jsem najít klíče. Už nebudu zdržovat.“
„Hm. Dobře. Sedej ať mužem. Vyrazit. Máme celkem zpoždění, když to vezmu zkratkou, tak to stihnem na večeři.“
Tím jejich konverzace zkončila. Oba v tichosti nastoupily do auta připly si pásy a Michal vyrazil. Po půl hodině naprostého ticha už Michalovi začínalo to pohřební ticho lézt na nervy. Přemýšlel jestli má něco říct. Letmo se podíval na svého nechtěného spolucestujícího. Ten jen mlčky seděl s opřenou hlavou otočenou k okýnku a bez sebemenšího náznaku zájmu sledoval cestu. Ještě než se vrátil pohledem pře sebe si všiml jeho spojených rukou v klíně. Spíš to vypadalo, že se snaží si rozdrtit všechny kosti na rukou. Uběhlo dalších patnáct minut a to už byl z toho ticha vážně zralej na to si hodit mašly. Pak mu to došlo.
Rádio! Já nezapl rádio. To se pak můžu divit, že je tady, tak hustá atmosféra.
V rychlosti se natáhl a zapnul rádio. Jenže se mu vůbec nelíbylo co hrajou. Chytal samý hrozný stanice. Chtěl pustit CD jenže měl všechny v přihrádce před Radkem. Chvíli přemýšlel jestli se prostě má natáhnout a vyndat je. To radši ale hned zamítl jelikož moc dobře věděl, že je má dané až na straně a tam by jednoduše nedosáhl aniž by pustil volant. A to jaksi při jízdě nepřipadalo v úvahu. Rozhodl se, že to nechá bejt a prostě bude věřit tomu, že začnou hrát něco lepšího nebo chytí nějakou jinou stanici. Jenže minuty ubýhaly stejně jako vesnice a města, které míjeli a nic lepšího stále nehráli a co je ještě horší i ta strašná stanice už byla mimo signál a jednoduše přestala hrát. Tak se dal do zběsilého hledání další stanice. Jenže zrovna projížděli snad tou největší pustinou a jediné co chytl byla nějaká stanice, která hrála pouze a jen Country a to je vážně hudba, kterou nesnášel a už po první polovině jedné písně se jeho nesnášenlivost proměnila na nenávist. Už už chtěl vzteky křinout na Radka ať mu sakra vyndá ty Cdčka nebo to rádio rozkope ale v čas se zarazil.
Bylo mu jasný, že ať už ho má rád nebo nesnáší, tak tentokrát opravdu nemůže za to, že má blbou náladu protože nesnáší Country. Jakmile se uklidnil, tak usoudil, že teď je ve stavu klidně promluvit a odhodlal se mu říc ať mu je vyndá. A tak ho celkem tiše a klidně oslovil.
„Radku?“
Nic. Žádná reakce. Jen dál nezůčastněně sledoval ubíhající cestu. Zkusil to teda znovu, hlasitěji.
„Radku?!“
Ten sebou trhnul a hned se na něj díval s překvapeným pohledem. Který vyzařoval takové překvapení a úplně jasně bylo v jeho výrazu vidět to co mu letí hlavou: Tys na mě promluvil?
„Ano?“
No dobře, nemám ho rád ale tohle mě vážně pobavilo.
Dokonce se nad tím pousmál. Což na Radkově tváři vyloudilo výraz naprostého překvapení, že div údivem nad tím, že se na něj usmál, neotevřel pusu jak něco takového nečekal.
„Prosím tě v tý přihrádce před tebou mám v pravo na straně pouzdro na CD. Mohl bys ho prosím vyndat? Já totiž celou svou bytostí nenávidím Country a jestli ho budu muset poslouchat celou cestu, tak asi budu vraždit.“
Radek pod vidinou běsnícího Michala kterak ho vraždí za to, že ta CD nevyndal dost rychle a on proto musel poslouchat Country byť o vteřinu delé se dal do rychlého hledání pouzdra. Což se mu povedlo velice rychle i když nebylo tam kde původně Michal řekl. Ani v nejmenším ho nenapadlo to komentovat jelikož měl dojem, že by ho to jenom naštvalo. Vyndal ho ven a tentokrát s otázkou a tázavým pohledem se obrátil na Michala.
„A který mám vyndat? Je jich tu docela dost.“
„Hmmm ani nevim co tam mám. Přečti mi názvy a já ti řeknu.“
Radek se jal poslušně probírat přeplněným pouzdrem s Cdčkama a předčítat názvy dokud ho Michal nezarazil. Skillet. Tuhle skupinu měl taky rád. Nejradši měl od nich písničku Hero.
„Mělo by jich tam být ale víc. Mrkni prosím tě ještě na seznam písniček měl by být za tím cédkem a to na kterým je Hero, tak to tam dej. Dík.“
Radek se na něj trochu překvapeně podíval. Vážně ho překvapilo, že maj dost podobnej vkus co se týče hudby, to mu došlo hned jakmile se Cdčkama začal probírat ale to, že budou mít i stejnou nejoblíbenější písničku ho už dostalo. V rychlosti vyhledal požadové CD a hned ho dal do přerávače a pustil. Jako první se začala linout z repráků právě tato písnička a Jak si všiml, tak podle seznamu ji uslyší ještě několikrát než tohle CD dohraje. Jelikož ji tam měl vypálenou několikrát. Asi jí měl opravdu hodně rád. To ho potěšilo. Alespoň něco mají společného.
Díky tomu se atmosféra v autě i trochu uvolnila a i Radek se přestával cítit tak provinile a tak se prostě uklidnil a zalovil v batohu a vytáhl rozečtenou knížku a snažil se víc pohodlněji usadit z té strnulé polohy už ho začínal bolet celej člověk. Vyzul se z bot a na chvíli si odepl pás jen aby mohl pod sebe složit nohy do tureckého sedu. Už už se na něj chtěl Michal obořit ať si ten pás jako fofrem zase zapne ale nestihl se ani nadechnout jelikož sotva se Radek usadil, tak si pás zase připnul. A tak Michal jen na prázdno klapl pusou a zase se začal plně věnovat řízení. Jenže k jeho nelibosti začínala cesta ubíhat pomaleji jelikož už bylo dost hodin odpoledně začal provoz pomalu ale jistě houstnou a ručička na tachometru značila, že rychlost se hodně rychle snižuje. Teď už ukazovala jenom 80 km/h a vypadalo to, že ještě asi bude klesat. Vypadalo to že někde před nima se asi něco stalo nebo tam budou benga, jelikož většina protijedoucích aut dávala znamění dálkáčema. Tak se jednoduše rozhodl, že nebude zjištovat co se stalo a jednoduše to veme jinou cestou, která je sice kratší ale o to horší. Proto po ní nerad jezdil. Přece jenom má nové auto a nechce si ho oddělat hned ze začátku. Tak jednoduše vyhodil blinkr a sjel na vedlejší cestu. Jeho příkladu následovalo ještě několik dalších aut. Cesta byla ještě horší než si pamatoval. Silničáři to tady po zimě, což už je dost dlouho, asi tak trochu pozapoměli opravit a tak byla silnice jedna díra vedle druhý. Nešlo se vyhnout jedné aby nevjel do druhé a tak to bylo spíš o tom vybrat si tu menší a méně škodlivou pro auto než se vyhnout úplně. To by se mu stejně nepodařilo. Jediné co bylo na té cestě dobré bylo to, že nebyla zas tak dlouhá a tak se celkem rychle dostaly na normální silnici. Uběhlo dalších 30 minut a Michal začínal mít dost velkej hlad. Uvědomil si, že ráno ani nesnídal a po stěhováni na jídlo úplně zapoměl a jen se osprchoval a vyrazil. Na druhou stranu se nechtěl moc zdržovat a chtěl být co nejdříve na místě. Jeho soukromou rozepři se sebou samým po chvilce přerušilo dost hlasité zakručení v břiše. Jenže ne jeho ale jeho spolucestujícího. Podíval se na něj a ten měl sklopenou hlavu, ruku na břiše a celej se červenal a měl takový výraz vyjadřující, že se snaží silou vůle přesvědčit své útroby o tom, že hlad nemá. Bohužel se mu to nepovedlo jelikož mu opětovně zakručero v břiše a on se začervenal snad ještě víc. Chudák asi si připadá trapně. To musí mít ještě větší hlad než on sám když už se i jeho tělo tak hlasitě dažaduje přísunu jakéhokoli pokrmu.
„Máš hlad?“
„Ne. Nemám.“
Nemá? Žaludek mu tady hlady zpívá a on řekne, že nemá hlad?
„Ale máš. Prosim tě.“
„To je v pohodě. Není to tak strašný. To vydržím než dorazíme.“
No dobře, tak poprvé po těch letech nebudu protivný a beztak mám taky hlad.
„No ty to možná vydžíš, já ale ne. Mám hlad, že bych brečel. Tak zastavíme někde na benzínce a koupíme si něco k jídlu.“
A jak řekl tak taky učinil a hned na nejbližší benzínce zastavil.
Hned oba hladově zamířili k chlaďákům s jídlem. Michal měl vybráno hned. Vždycky si bere jedině šunkovou bagetu. A jelikož měl opravdu velký hlad tak si vzal rovnou dvě. Radek nad tím jen pozvedl obočí.
„Jedna na teď, druhá na cestu.“
„Hm. Jasný.“
No Radek si vybíral dýl. O hodně dýl. Dlouho.
„Tak už si něco ale vyber! Nechci tady bejt hodinu.“
„Jo jasný. Jen nevím co.“
No a v tom mu padl pohled na tuňákový sendvič. Miloval tuňáka a tak po něm samozřejmě hrábnul. Byl poslední, takže měl docela radost jelikož už ho dlouho neměl. Radkovi se ale jeho výběr moc nezdál.
„Ten si neber.“
„Proč? Mám rád tuňáka. Chci ho.“
„To je sice velice krásný a pochopitelný důvod proč ho chceš. Ale nevypadá moc čerstvě. Vypadá, že je zkaženej. Proto asi bude taky jedinej, kterej tu zůstal.“
„Nepřipadá mi, že by vapadal zkaženě. Beru si ho.“
„Bude ti blbě.“
„Nebude.“
„Si dělej jak chceš. Jak malý dítě.“
„No to teda nevim proč. Pořád pro ti mě něco máš. Proč? Nic jsem ti neudělal!“
„Teď si ze mě ale děláš prdel ne?!! Tak tys mi nic neudělal jo?!
Už chtěl pokračovat a pořádně ho seřvat, jaký nic mu neudělal. Vzhledem k tomu, že jsou ale mezi lidma, tak to radši polknul a pěkně udusil v sobě což jen podpořilo oheň nesnášenlivosti k oné osobě. A to už ji začal pomalu odsouvat do pozadí své mysli. Díky tomuto výstupu se pomalu ale jistě vrátila na téměř stejnou úroveň jako na začátku jejich společné cesty.
Radkovi ale hned došlo, že teď teda vážně šlápl vedle. Bylo mu jasný, že ho nesnáší protože mu s radostí zmařil všechny jeho pokusy o vztah. A tak jen opět svěsil hlavu mezi ramena, otočil se a šel směrem ke kase. Než ale došel ke kase řekl mu ještě potichu, tak aby to slyšel jen on a ne všichni lidi co tam taky byly a kteří už se na ně nenápadně dívaly. Asi budily trochu víc pozornosti než by chtěli.
„Ne teď. Teď jsem nic neudělal. Promiň.“
A to jediné slovo promiň už opravdu zašeptal sotva slyšitelně. Ale díky tomu a jeho svěšené hlavě to znělo opravdu upřímně. Michal na něj chvíli koukal jak jde se svěšenou hlavou ke kase ale díky tomu se uklidnil a šel za ním.
Oba si ješě koupily pití a mlčky vyšli ven. Sedli si na lavičku a dali se do jídla. Radek se od té doby na Michala ani nepodíval. Jen potichu seděl a přežvykoval svůj tuňákový sendvič. A jelikož mu bylo na nic z toho, že opět jen přilil olej do ohně, tak mu to ani nechutnalo a to se docela i těšil jak si pochutná. Když už skoro všechno snědl a tak nějak už přestal myslet na to, že to zase pokazil začalo mu připadat, že opravdu chutná trochu divně a nebylo to tím jak se cítil ale tím, že asi nebyl tak úplně v pořádku jak si myslel.
Měl pravdu. Neměl jsem si ho brát. Asi byl opravdu zkaženej. No to mu ale říkat nebudu. By si akorát přihřál polívčičku, že mi to říkal a já bych z toho vyšel jako blbec, kterej si jen tupě jak malý dítě dupne nožičkou, že to prostě chce a hotovo. No ještě to tak. Většího blbečka ze sebe dělat nebudu.
A tak ten zbylej kousek odložil a radši to pořádně zapil aby tu divnou chuť spláchl.
„Co pak? Už nechceš? Nebo ti snad tvůj úžasný tuňákový sendvič nechutná?“
No čekej, že přiznam barvu a řeknu, že jsi měl pravdu. Ani boha. Mě ani nehne.
„Ne je výbornej. Ale už nemůžu. Od včera od večera jsem nic nejedl tak toho do sebe tolik nenacpu.“
„Hm. Jo tak. A nebyl náhodou zkaženej?“
„Ne nebyl byl naprosto v pořádku.“
S tím se zvedl a uraženě odkráčel vyhodit zbytek do koše.
Cestou k autu si jen přál aby mu vážně po něm nebylo blbě. Protože to by byl jasný důkaz toho, že měl pravdu a on za žádnou cenu nechce přiznat, že měl pravdu.
Komentáře
Přehled komentářů
ohoh uzasa :-) jojo tak dlohou jsem se tesila na pokracko a uz je na svete :-)
jej coz mi rpipomoina minuy tyden na bizuli nam ucitelka rikala ze vlastne kruceni je uchazeni plynu mam dojem ve strevech XD...takze logicky jakmile streva nespracovavaj potravu tak tam sou prazdny mista se vzduchem a ty delaj tyhle zvuky XD
hna hna aspon uz to mezi nima neni tak horky jako na zacatku XD. uz se tesim na pokracko :-)
Re: *´.´*
(xXxIchigoxXx, 7. 3. 2011 19:00)Díky za komentík. XD Teď jsem alespoň chytřejší a vím proč nám kručí v břiše. No ono to zas tak růžové nebude ale to zas začínám odhalovat děj. :-) Alespoň se máte zase na co těšit. :-)
...
(nagi, 6. 3. 2011 23:19)na chyby jsem ani nemela cas, jak jsem se nemohla odtrhnout od tak zajimave casti, jsem moc rada, ze jsi tu opat s nami a tesim se na dalsi cast bud tehle povidky nebo i na jinou...nerada jen reknu jedno, co je to za krutej konec, takhle to useknout, doufam, ze mu nebude az tak moc zle a on na nej nebude vrcet jak pes...
Re: ...
(xXxIchigoxXx, 7. 3. 2011 7:28)Děkuji za milý komentář. :-) No nechci nic dopředu pozdravovat ale předem ti prozradím, že mu špatně bude. Ale jak moc a co všechna bude na základě toho následovat to už neprozradím. :-)
*´.´*
(Kated(www.kagome-sora.blog.cz), 7. 3. 2011 17:40)