Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prázdniny a otravný bratr - díl 1. Problémy před odjezdem

29. 6. 2010

 

Prázdniny a otravný bratr – Part 1

Problémy před odjezdem


Deny

„To nemyslíš vážně!? Jak, že s náma nepojedeš?! To je ale pěkná blbost! Vždyť si to všechno vymyslel a zařídil, tak teď prostě nemůžeš říct, že nejedeš!“


Viky

„No jasný Tomáši, je to blbost. Deny má pravdu! Ty prostě musíš jet bez tebe to nebudou pravý prázdniny.“


Michal, doposud tiše sedící po Tomášově boku jen se vzrůstající nevolí sledoval konverzaci. Jeho nejlepší kámoš, kterého bral jako bratra, se na ně hodlá vykašlat a ještě k tomu ani pořádně neřekl proč. Tohle se mu nelíbí. Moc dobře věděl, jak se Tomáš na tu chatu těšil a nic by ho nedonutilo aby nejel. Když už měl toho všeho dost, jelikož rozhovor už nikam nevedel všichni se jen překřikovali a Tomáš jednoduše mlčel. Rozhodl se tedy, že něco řekne. Však taky k tomu má co říc, dávál to s ním všechno dohromady.


Michal

„Tak dost. Jenom tady řvete jak hovada a ani ho nenecháte mluvit. Každopádně Tome jenom tohle tvoje promiňte kluci ale já nejedu prostě neberu. Prosim tě proč nechceš tak najednou jet. Jestli nemáš prachy tak se o to nestarej já tě jednoduše založim. Nesmíš taky zapomenout, že tohle jsou naše poslední společné prázdniny. Příští dva semestry jsou naše poslední pak už promujem a ty hned na to jedeš do Anglie. Slíbili jsme si, že to tyhle prázdniny pořádně roztočíme. Tak ani nezkoušej myslet na to, že nejedeš!“


Tomáš

„Já vím Michale, já chci jet, vážně moc. Všichni máte pravdu ale copak můžu za to, že naši si ze dne na den změnili plány?“


Michal

„O čem to mluvíš? Proč do toho pleteš rodiče. Ti přece jedou i s tím tvým otravným bratříčkem na celý prázdniny k jejím rodičům na Moravu né.“


Tomáš

„No právě. To jsou ty jejich plány, které se rozhodli ze dne na den změnit. Tátův šéf v práci chce rozjet novou pobočku firmy na Krétě a jelikož teď nemůže tak nabídl tátovi aby to za něj první 2 měsíce zařizoval. S tím že tam s ním může jet i mamka a můžou tam bydlet v jeho domě. Má tam totiž svoji vilu u pláže. No a táta si řekl, že jelikož už hodně dlouho s mámou nebyli na žádné dovolené, tak to vezme. No a jednoduše se tam nechtěj nechat ničím rušit takže bráchu nechávají doma. A abych to upřesnil, tak doma semnou.“


Michal

„Co? Tak ho prostě hodíme k vaší babče jak to mělo bejt původně a je to vyřízený né?“


Tomáš

„No to jsem si taky myslel. Bohužel mě naši hned vyvedli z omylu. Když totiž řekli babičce, že tentokrát nepřijedou tak si babča zabalila svých pět švestek a jela navštívit nějakou svoji dávnou kamarádku nebo co. Takže je to v háji a já mám bráchu na krku.“


Michal

„Sakra. Vždycky mi ten tvůj brácha lezl pekelně na nervy. Vždycky byl otravnej a jenom přítěž, která neumí nic jinýho než otravovat. No a bohužel můj pocit stále přetrvává a ještě se stupňuje.“


Tomáš

„Hele Michale, já vim, že tě to sere a věř mi, že mě taky! Ale bráchu z toho alespoň pro jednou vynech. On snad může za to, jak se naši rozhodli?! Co si myslíš? Jako malej možná trochu otravnej byl ale jestli sis to neuvědomil tak už to dávno není malej spratek. Je mu 17 tak na něj všechno hned neschazuj jenom proto, že za tebou ve třibnácti pořád lezl.“


Michal

Hm. No dobře no. Fajn! Za tohle tentokrát nemůže ale můj názor se na něj nemění. Pořád si myslim, že je stejně otravnej. Vždyť jsem se ho pomalu rok nemohl zbavit. Všude byl semnou a s tebou jak nějakej vocásek. Nezlob se na mě ale zas tak malej v tu dobu nebyl!“


Michal

„Prosimtě, děláš z toho hotovou pohromu! Prostě chtěl bejt taky tvůj kámoš a hotovo. Končim! Kdmítám se tady dohadovat o svym bráchovi. Přece jen je to můj brácha a já ho mám rád. A jen abys věděl, tak se dost změnil.“


Michal

„No jo no. Už mlčim. Já vim, že na něj nedáš dopustit. Už o něm neřeknu ani slovo.“


Ostatní kluci jen sledovali jejich hádku a tak trochu ji ani jeden nechápal. No dobře tu hádku jakž takž chápali. Vyšlo jim z toho, že Tomášův brácha lezl za Mikim jak vocásek a jeho to prostě řádně sralo. Ale tak trochu jim nedochází proč dělá Tomáš takovou vědu z toho, že tu musí brácha zůstat. Vždyť to není malý dítě. Je mu 17, tak v tom neviděj žádnej problém.


Kamil

„Hele kluci, já se teda jako vůbec nechci vměšovat do toho vašeho velice zajímavýho rozhovoru. Ale já jaksi nechápu v čem je problém a proč nechceš kvůli němu jet. Vždyť je mu 17. Už to není dítě ne? Tak bude doma a mi jedem.“


Tomáš

„To jsem taky do ma na mámu zkusil. A víš jak to dopadlo?! Ještě teď mi z toho hvízdá v uchu, jak na mě máma ječela jestli jsem se náhodou nezbláznil, že přece nemůže nechat 17letýho kluka dva měsíce samotnýho bez dozoru. A ať mě prej ani nenapadne ho tady nechat a odjet. Má v plánu každej den volat na pevnou a mluvit s oběma aby si ověřila, že jsem nikam neodejl. Prostě je to bez šance. Vážně jsem zkoušel všechno.“


Deny

„Ty vole, já vás normálně nepobírám. A ty v tom jako vidíš problém jo? No ty kráso. Tak tvoje problémy bych chtěl řešit. Tak ho prostě vemem sebou. Jednoduchý jak facka. Budeš ho mít každej den na očích a přesto pojedeš, takže si tvoje máma nebude mít na co ztěžovat. Spokojenost na všech stranách.“


Zatímco všichni jásali nad jeho úžasným nápadem a radovali se, že problém je tedy již vyřešen a nic jim nebrání jet, tak jediný Michal jejich radost ani při nejmenším nezdílel. No ne tak úplně, musel uznat, že je to dobrý řešení ale neměl ani nejmenší radost z toho, že pojede i ten jeho otravný bratříček. Sice už ho neviděl 4 roky, naposledy ho viděl ve dvaceti při Tomášově narozeninové, rodinné oslavě a od té doby se mu prostě a jednoduše vyhýbá. No co, nedá se nic dělat prostě to bude muset překousnout. Hlavní je, že díky tomu pojede Tom a třeba už to vážně nebude tak hrozný. Třeba se vážně změnil. Uklidňoval sám sebe v duchu i když tomu ani za mák nevěřil. Byl naprosto přesvědčenej, že je to pořád stejně otravnej mrňavej skrček jako když mu bylo 13. I když oproti němu byl snad každej skrček, jelikož měřil 192 cm ale z tý doby co si pamatoval tak bylo jediné, že byl dost mrňavej i na 13letýho kluka šílenej nagelovanej chaos na hlavě, čemuž pišně říkal poslední móda. Jednoduše se s tím smířil a zadíval se na radujícího se Tomáše.


Tomáš

„Ty vole Deny, tak tohle mě vážně ani nenapadlo. Vždyť je to fakt jednoduchý. No seš ty ale hlava. Tak to se zařídí během 5 minut. Zpracuju máti i tátu, brácha si zabalí kufry a jedem.“


Deny

„K službám pánové. Neni problém. Tak a jelikož je teda všechno domluvený tak se de balit a zejtra teda odjezd jak jsme se domluvili?“


Kamil

„Jasný, pojedem teda ve dvou autech v 7 h ráno a sraz je teda u Toma?“


Michal

„No tak já v tom budu mít menší problém.“

 

Honza

„Néééé, jen to ne! Proboha už žádný komplikace.“


Kamil

„Neboj brácha, ať je to jakéjkoli problém tak Deny ho určitě vyřeší. Je to náš mozek. Páč mi žádnej nemáme a nebo ho přinejmenším nepoužíváme.“


Viky

„Jakej máš teda problém?“


Tomáš

„Doufám, že se teď nerozhodneš, že nejedeš kvůli bráchovi. Miky vykašli se na to. On se vážně změnil a nebude za tebou lézt. Ale jestli chceš, tak já bych si s nim klidně ještě promluvil.“


Michal

„Ne to je v pohodě. O to tu nejde. Já jen, že nebudu moct jet s váma. Máti potřebuje hodit ještě k tetce nějaký věci nebo co. Takže bych vyrazil sám pozdějc.“


Viky

„Tak ten odjezd trochu posunem né? Je zbytečný abys jel sám. Jednoduše na tebe počkáme.“


Michal

„Díky Viky ale ne. Nevim jak dlouho to bude trvat a co všechno tam chce odvézt. Takže je dost dobře možný, že pojedu až druhej den. Ale to je v poho s tim si hlavu nedělejte. Jinak všechno platí jak bylo domluvený.“


Deny

„No dobře, hele Miky ale kdyby něco nějakej problém nebo tak, tak dej vědět. Jasný?!“


Michal

„Jasný mozku! Dle rozkazu.“


Deny

„Ty vole ti dám mozku. Moc vtipný. No nic pánove, tak já teda padám. Musim si ještě dobalit pár věcí a jdu chrápat abych zejtra neusínal za volantem.“


Kamil

„Hm, no to máš pravdu. Mi dem s bráchou už taky. Tak se mějte kluci a zejtra.“


Viky

„Jdu s váma, máti mi chce dát ještě kázání o dobrém chování a tak. No však víte. Znáte moji mámu. Tak čus.“


Tomáš

„Jasný, tak čus se mějte a zejtra u mě.

Ty hele Miky?“


„Hm?“


„Tobě asi hodně vadí, že pojede i brácha co?“


„No nadšenej z toho nejsem ale tak přece jen už sou to 4 roky, tak ti budu věřit a pevně doufat v to, že už není tak vlezlej.“


Tomáš se dívá na jeho zamračenej výraz a po chvíli se začal smát. Už se těší až bráchu uvidí. Asi to trošku nepobere. Jeho výraz bude naprosto dokonalej. Když říkal, že se brácha změnil tak nemyslel jenom to, že už se nechová jak malej spratek ale i to, že se absolutně změnil i jeho vzheld. Dokonce je teď i o něco vyšší než on. Což ho vždycky trochu žralo, protože když někam šli tak většinou usoudily že jeho brácha je ten starší. Ale jinak byl jeho brácha už v pohodě. Vlastně se hodně změnil asi tak měsíc po tom, co k nim Michal přestal nadobro chodit. Jenom když je brácha pryč tak se staví. Jednou nad tím přemýšlel. Přišlo mu to i trochu divný. To byl samý Miky tohohle, Miky támhleto a když Miky. Upřímně už mu to taky lezlo na nervy a pak když ho tím jednou už vážně dost vytočil, protože už hodinu musel poslouchat to jeho neustálý mletí o Michalovi, tak prostě jednoduše vyletěl. Začal na něj řvát ať už konečně sklapne, že už ho nebaví poslouchat jak je Miky úžasnej. Na to ho přece zná už dost dlouho aby všechno věděl a aby na něj už zapoměl, že mu beztak jenom lezl na nervy a že si o něm myslí, že je jen malej otravnej spratek a že k nim přestal chodit jenom kvůli němu. No musel si přiznat, že tehdy to na něj vybalil dost hnusně ale on prostě vyletěl. Pak toho litoval. Když viděl bráchův smutný až zničený výraz a když útíkal z obýváku tak si byl na 100% jistej, že i brečel. Bylo mu ho vážně líto ale už to řekl. Zpátky to vzít nemohl a bohužel to byla pravda. Od tý doby už ani jednou neřekl jeho jméno a ze dne na den se začal chovat úplně jinak. Připadalo mu jako kdyby za ten večer vyrostl o několik let. Bylo mu jasný, že v Michalovi viděl asi svůj vzor a že to, že ho pomalu jeho idol naprosto nesnáší, hodně bolelo. Ale ta změna prostě byla obrovská až si časem začal říkat, že je to vlastně dobře, protože díky tomu se začal chovat normálně a srovnal se i ve škole. Už je to dlouho kdy si na to zavzpomínal ale při pohledu na ten Michalův výraz se mu to prostě vybavilo a tak nějak mu to teď s odstupem času prostě připadalo strašně k smíchu.


„Můžeš mi jako říct čemu se teď jako směješ?“


„Ne nic, v pohodě. Jen jsem si na něco vzpoměl. Ale teď k věci. Něco od tebe budu potřebovat.“


„Hm. A co to bude?“


„No ono přesvědčit mámu o tom aby s náma bráchu pustila nebude až zas tak lehký jak jsem tady říkal. Máma totiž pořád žije v tom, že je to její malej chlapeček a tak nějak si odmítá přiznat, že už je vážně velkej a že bude za chvili dospělej.“


„No jasný, chápu. Znám tovoji mámu. Ale co já s tim mám jako dělat?“


„Nooo, však víš jak tě maj naši rádi.“


„Coooooo?“


„No čemu se divíš. Maj tě za prototyp dokonalého potomka. A vždycky když něco já nebo brácha poděláme tak nám tě předhazujou. No prostě a jasně potřebuju abys šel semnou k nám a pomohl mi naše zpracovat.“


„Ani nápad. Mám tvoji mamkru rád ale jestli se u vás ukážu tak to bude zas miliarda otázek typu: Mišánku, zlatíčko mi jsme tě tak dlouho neviděli. A pročkpak k nám už nechodíš? Ty už nás nemáš rád? No jo no co by ses taky vybavoval s takovýma starýma páprdama jako jsme mi dva. Známe svoje lidi. Přesně jako když sem se u vás zastavil loni. A co víc dost na to, že budu tvýho bráchu vídat každej den, 2 měsíce. Nemám chuť ho vidět už dneska.“


„Tak o to se nemusíš bát. Brácha není doma. Je ještě na intru. Přijede až zejtra v šest ráno, takže se nemusíš bát, že bys ho potkal. Žádný jiný výmluvy neberu. Budeš muset to mámino žvanění jednoduše přetrpět. Jinak asi vážně nepojedu jelikož dost silně pochybuju, že bych ji dokázal sám přesvědčit. Ale když tam budeš i ty a potvrdíš jí, že to bude všechno v pohodě, že se o bráchu dokážem postarat tak to určitě vezme. Jelikož ty, takovej vzor ctnosti, prostě není možné abys mámu nepřesvědčil.“


„No dobrá no. Co mám asi tak dělat. Jestli chci abys jel, tak to asi budu muset přežít. Tak jdem.“


„Miky a co ten tvůj? Nebude naštvanej, že jedeš pryč na tak dlouho a bez něj? No jako já bejt tvůj starej, tak by mě to možná trochu žralo. To víš dva měsíce pryč, daleko od civilizace v jedné chatě sám s 6 dalšíma úžasnýma klukama. No nevim aby nezačal žárlit.“


„Tak o to se bát nemusíš. Jelikož už sem mu dal před 3 měsícama vale. Byl to fakt hrozněj krtetén. Byl namachrovanej a přede všema si hrál na velkýho lamače dívčích srdcí a hrozně velkýho drsňáka. Pořád někde vykládal jak teď přefik nějakou kost a přitom byl ten večer semnou a ještě k tomu byl v posteli ten co je dole. No prostě ubožák. Už mě to nebavilo pořád dělat, že se neznáme. Chci kluka, kterej si na nic nehraje a jednoduše přizná, že je teplej. Já se za to nestydim. Prostě sem jakej sem a berou mě kluci no a co. Tak sem teplej to je toho. Svět se kvůli tomu nezboří. Je tak?“


„Tak to je jasný kámo. V tom máš pravdu. Ty vole, kdybych byl teplej tak bych do tebe na 100% dělal dokud bych tě nezbalil. Lepšího kluka bych snad nikde nenašel pokud samozřejmě nepočítám i sám sebe.“


„No to určitě. No smůlu v tom máme oba. Teplej nejseš, tak si budu muset najít někoho jinýho a ty holt nějakou holku, která se mi bude co nejvíc podobat.“


A jen co to dořekli tak se tomu oba začali smát. A smích je provázel celou cestu až k Tomášovi domu. Pořád rozebírali jak by to asi vypadalo kdyby byl taky na kluky a kdyby spolu chodili ale tak nějak jim to nešlo dohromady a pořád si z toho dělali srandu a vymýšleli různý šílený situace. Nakonec to Michal uzavřel s tím, že by s ním nikdy ani za nic nechodil, jelikož by ho určitě zabil. Ve stejně rozesmáté náladě dorazili i k nim domu a Tomášovi rodiče na ně jen nechápavě civěli jelikož ani jeden nebyl schopný vyplodit ani jedno slovo.


Jako první se nakonec vzpamatoval Michal a tak slušně pozdravil jeho rodiče a žďuchnul Tomáše loktem do žeber aby se dal taky už dohromady. A samozřejmě bohužel k Michalově nepříliš velké radosti se odehrával přesně ten scénář který předpovídal. Tomova máma mu začala vyčítat, že už k nim vůbec nechodí a tak podobně a Michal se jen stále dokola omlouval, že tak nějak nemá moc času, že je pořád jen ve škole a nebo v práci a že je samozřejmě rád, když je může vidět. Nakonec tedy jeho máma po chvili veškerých výčitek ukolébána jeho vysvětlením a dali se do řeči. Probírali všechno možný. Jak se vůbec má, co dělaj jeho rodiče a různý podobný věci.


Jelikož už bylo docela dost hodin, tak se Tomáš, po několika „velice“ nenápadných posunkách od Michala, rozhodl nadhodit rodičům návrh s tím, že by na tu chatu jel Radek s nima. A že ho tak bude mít stále na očích a bude ho tak moct hlídat a tím by nenarušil ani své plány a byli by tak všichni spokojeni. Což se ale jeho mámě moc nelíbilo.


„No ty si se zbláznil. Přece nemůžu nechat jet malýho kluka s bandou dospěláků někam do pustiny.“


„Mami prosimtě neblázni. Radek už přece není malej kluk. A nejedem do žádný pustiny ale na chatu u rybníka a hned kousek je malá vesnička. No tati musíš uznat, že to je dobrý řešení.“


Bohužel se v tomto směru od táty ale podpory nedočkal. Ten od toho dal ruce pryč ať to rozhodne máma. Přece pak nebude poslouchat, že je vždycky proti ní a tím jí před klukama snižuje její autoritu. Jednou to zkusil a měl to na talíři ještě měsíc. Proto usoudil, že nevměšovat se je prostě to nejlepší řešení.


„No já nevim Tome, tohle radši nechám na mámě. Když ti máma řekne ne, tak to tak holt musíš vzít. Já její rozhodnutí měnit nebudu.“


Když Michal viděl, že všechny Tomovy argumenty jeho máma okamžitě zamítá a viděl Tomášův zoufalý výraz žadonící o pomoc, tak si řekl, že teda taky něco řekne protože nechtěl aby nakonec Tomáš zůstal doma.


„No já nevim paní Pokorná, jestli je lepší, že ho bude hlídat Tomáš tady. No nedívejte se tak na mě. Já to přece myslím dobře. Hlavně kvůli Radkovi.“


„Jak to myslíš Míšo?“


„No jen si to vemte. I když je Tomáš jeho starší bratr tak přece jen u něj nebude mít takovou autoritu jako vy. Navíc tady, ve městě, má na dosah ruky úplně všechno. Alkohol, drogy, diskotéky, herny, bary. Co když se chytne nějaké špatné party. Samozřejmě Tomáš mu řekne aby přišel domu v deset ale kdo dokáže zaručit, že ho opravdu poslechne. Vás by určitě poslech. To je samozřejmé ale Tomáše? Možná ano možná ne. Oproti tomu pokud pojede s náma, tak co tam asi tak může vyvést. Bude jen na chatě maximálně se zajde někam vykoupat nebo může jít do vesnice, kde i kdyby chtěl, tak mu tam nikde nikdo ani alkohol ani například cigarety neprodá. Přece jen je to vesnice a tam si na takovéto věci více potrpí a úzkostně dodržují ve všem věkovou hranici. Do města se nedostane, jelikož to je 35 km daleko a okolo vesnice jsou jen pole a lesy. Takže když se to vezme kolem a kolem, sečtete všechny klady a zápory, tak já si nemohu pomoc ale každopádně pro něj bude bezpečnější malá vesnička než nebezpečné město. Ale samozřejmě rozhodnutí je přece jen na Vás. Každopádně, pokud pojede s námi tak bych mu samozřejmě pomohl a na Radka bych dohlížel také, takže by měl rovnou dvojtou kontrolu a dohled. Pokud ovšem bude tady tak na něj bude Tomáš bohužel sám, protože já také odjíždím hned zítra.“


Tomáš nestačil zírat, nejenže si tady hrál na pana starostlivého, kterému jde pouze a jen o dobro jeho bratra i když opak byl pravdou a nejradši by se ho hned nějak zbavil. Ale dokázal to mámě podat tak, že vlastně tohle ani nemohla odmítnout. Jelikož město popsal jako zlotřilé a prohnilé doupě plné drog, alkoholu a hazardu. Bravo. V duchu mu skládal uctivé poklony a tleskal jak bravurně to zvládl. A hlavně ten jeho soucitný až skoro zničený výraz, když mluvil o tom jak by se mohl chytit nějaké špatné party. Vážně borec ale měl co dělat aby se při tom nezačal třískat smíchy. Však táta prokoukl jeho excelentní herecký výkon a při určitých chvílích, kdy jen sklopil oči a smutně vzdychl před tou hroznou představou, mu také cukali koutky. Samozřejmě, že byl na jejich straně. Radek nebyl malé dítě a za měsíc bude slavit už 18. Klidně by tu mohl zůstat sám. Věřil mu. Není to žádněj blbec je to rozumnej kluk ale s mámou se dohadovat nehodlal. Ale při tom jejím pohledu, který upírala na skoro zničeného Michala, který se pomalu hroutil před tou představou, že by tu mohl Radek zůstat a někdo by ho mohl nějak zneužít. Věděl, že tentokrát mají vyhráno. Ale přece jen pro jistotu se jim rozhodl trochu pomoct. Otočil se na svou ženu nasadil mírně šokovaný a ztrápaný obličej.


„Tak co myslíš? Já teda nevím ale mám o Radka opravdu strach a kdybych věděl, že na něj budou dávat pozor oba kluci, byl bych určitě klidnější.“


„No, takhle jsem nad tím opravdu nepřemýšlela a je pravda, že tady má víc možností udělat nějakou hloupost. Přece jen by asi možná bylo lepší kdyby jel s nimi. Ale Tomáši musíš mi slíbit, že tam nebudete vyvádět nějaké hlouposti a dáš na Radka opravdu pozor. A tebe Mišo také prosím abys Tomáškovi pomohl a dejte spolu na něj pozor ano? Já ho teda nechám jet s vámi ale budu volat abych se ujistila, že jste všichni v pořádku.“


„Samozřejmě mami, to bude nejlepší. Ono bude i lepší když budeš volat. Ono alespoň když Radek bude vědět, že můžeš kdykoli zavolat tak ho snad nenapadně nějaká hloupost. A i kdyby ano tak tam s Michalem budem a věřim, že i kluci nám pomůžou na něj dohlédnout.“


„No dobře Tomášku, já vám ho tam teda svěřím. No co se dá dělat. Určitě to pro něj bude to nejlepší. Já mu radši hnedka zavolám aby to věděl a nešel hned spát až dorazí a aby se nachystal. V kolik hodin jedete?“


„No já s klukama a teda i s bráchou vyrážíme ráno v sedm a Michal dorazí později sám. Ještě něco veze k tetě, takže neví v kolik vyrazí.“


„Dobře, tak ju já mu jdu teda zavolat a vy radši běžte spát abyste byli na cestu dost odpočatí.“


A jen co to dořekla tak už žhavila telefoní dráty. Dle otrávenýho a ne moc příjemnýho hlasu, který byl z telefonu slyšet, bylo jasné že hochudáka vzbudila. No není se čemu divit, přece jen už je půlnoc a on vstává ve 4 hodiny ráno aby stihl vlak, kterej jede ve 4:45, protože další by mu jel až v 10 hodin a to on už by chtěl být dávno doma. Intr zrovna nemiloval takže vždycky vypadne co nejdřív to jde a odjíždí vždy tím nejdřívějším vlakem nebo autobusem. Takže je docela jasný, že nebude skákat radostí, že mu máma volá takhle pozdě když za 4 hodiny vstává. Když mu máma do telefonu vysvětlovala, že jakmile přijede, že nemůže jít spát ale musí si zabalit věci aby kluky nezdržoval, protože pojede na tu chatu s nimy a oni vyrážejí už v 7 hodin ráno, tak ji ani moc nevnímal. Vlastně jí skoro neposlouchal a napůl spal. Jediné co tak nějak registroval bylo, že nesmí jít spát, musí si zabalit věci a že někam jede. Ostatní vyprávění okolo a veškerý kázání ho nijak nezajímalo, tak ji jednoduše nevnímal. Jakmile ale v máminém rozsáhlém proslovu a kázání zaslechl jméno Michal, byl okamžitě vzhůru a poslouchal co mu říká. Jenže bohužel nic bližšího se od ní už nedozvěděl jen další zbytečný kázání okolo. To ale vědět nechtěl. Zajímalo ho co to říkala o Michalovi. Když už to nemohl vydržet a nechtěl pořád dokola poslouchat jak se musí chovat slušně, jednoduše se zeptal na to co ho v tuto chvíli zajímalo nejvíc. A to bylo, jestli jede Michal taky a jestli tam také zůstává nebo je tam jen veze a jestli myslí toho Michala, kterého má na mysli on. Když mu všechno potvrdila, rozlil se Radkovi na tváři šťastný úsměv.


Jediné co se mu v té chvíli honilo hlavou bylo, že ho konečně zase uvidí. Po čtyřech letech ho uvidí na vlastní oči a ne jen z bráchovích fotek. Bude s ním moct zase mluvit. A když mu máma začala do telefonu vykládat co všechno si má balit, že to musí do sedmi všechno stihnout aby kluky nezdržoval, zase ji pomalu přestával vnímat. To ovšem netrvalo dlouho, jelikož jeho upovídaná maminka mu vyzradila i to, že Michal za nima na chatu dorazí později sám, protože si musí ještě něco zařídit, tak opět zbystřil a vše opět s úsměvem poslouchal. Nakonec jí do telefonu slíbil, že se bude chovat sluše a nebude klukům přidělávat starosti a všechno možný okolo. Klidně by jí teď odpřísáhnul i to, že se stane mnichem, jenom aby byla spokojená a nechala ho jet.


Jen co se s mámou rozloučil se opět zavrtal do peřin s blaženým úsměvem na rtech a rodícím se plánem v hlavě, jak přimět Michala se do něj taky zamilovat. A jako první bod se rozhodl, že bude to, že pojede s ním. Proč taky jezdit s klukama v nacpanym autě, když si může dopřát toho luxusu jet sám v prázdným autě a jen s Michalem. Což ani nebude težký zařídit. Stačí když jenom, nešťastnou náhodou, mu ten první vlak ujede. Dost silně pochyboval, že by všichni svůj odjezd naplánovaný na 7 hodinu jen kvůli němu odložili a jelikož Michal pojede později tak je to přece jednoduché řešení. Je přece jasný jak facka, že ho narvou k němu do auta a řeknou mu aby ho vyzvedl aby na něj nemuseli čekat. Sice chtěl vypadnout co nejdřív a vůbec neví co tady bude do těch desíti dělat než mu pojede druhej vlak ale za to mu to stojí. Nejdřív si chtěl přeřídit budík až na osmou hodinu ale nakonec to zavrhl. Brácha mu bude určitě volat kde je a proč ještě nedorazil. Kdyby mu to zvednul rozespalej mohlo by ho napadnout, že to udělal schválně. Rozhodl se tedy, že mu sám zavolá něco před šestou a vysvětlí mu jak se věci mají a aby na něj nebyl někdo naštvanej, že je tak blbej a nechá si ujet vlak, vymyslel si ještě pohádku o tom jak už chtěl vyrazit na vlak ale na chodbě jim odpadl jeden astmatik a jelikož tam nikdo nebyl tak tam s ním počkal než pro něj přijela sanitka. No a i když hned běžel na vlakáč, tak ho bohužel i přes to všechno nestihl a vlak mu ujel přímo před nosem. Jakmile si sám sobě v duchu odsouhlasil, že to určitě klapne, tak spokojenej sám se sebou zase usnul.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(PUMA, 22. 8. 2010 15:28)

už si dlouho nic nepřidala chtěla bych se zeptat kdy bude další dílek

Děkuji

(xXxIchigoxXx, 9. 7. 2010 10:58)

Velice děkuji! Jsem moc ráda, že se ti mé psaní tak líbí. Takový komentář vždy autora velice potěší a nakopne k dalšímu psaní. Mohu ti teď svatosvatě slíbit, že hned v neděli se do toho pustím a doufám, že to stihnu i v neděli přidat. Jsem moc ráda, že mám tak milé čtenáře. Vážně díky. :-)

Re: Děkuji

(Kated(www.kagome-sora.blog.cz), 12. 7. 2010 21:00)

oh oh....rpsim jakou nedeli tuhletu??? a nebo si s tim pocitala ze to napies uz vcera????ptam se protoze tu tuhle nedeli nejspis nebudu T.T

Re: Re: Děkuji

(xXxIchigoxXx, 15. 7. 2010 11:47)

No původně už to mělo být hotové. Bohužel to nevyšlo. Měla jsem trošičku menší (velkou) kocovinu. No se nedá nic dělat, když se slaví, tak alkohol teče proudem. Ale bude to co nejdřív. Jen přesně nevím kdy. Jako omluvu zpoždění sem ale hodím nějakou bonusovku nebo hned pokračování i FP. :-)

kated

(www.kagome-sora.blog.cz, 8. 7. 2010 14:09)

oh oh to si dělaš srandu...jujky rychle napis dalsi dil a nebo umru nedockavosti :-) ....tahle povidka se mi mooooc libi a kdyz rikam moc tak je to fakt. Uz jsem precetka snad milion shonen-ai/yaoi povidek na netu a ta tvoje patri k tem co stoji v popredi. No jo mas proste talent. doufam ze dalsi dil bude co nevidet :-)

=0)

(Teressa, 1. 7. 2010 8:57)

uzasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiiiim=)

...

(Aylen, 30. 6. 2010 22:25)

Super začátek,těšim se na pokračování :)

:-)))

(Lol, 30. 6. 2010 19:59)

Prosím honem pokráčko, jsem celej nedočkavej:-)

:-)

(Lachim, 30. 6. 2010 9:24)

Začíná to nádherně. Radek bude asi pěknej čertík, i když to nedává moc najevo.

:-)

(nagi, 30. 6. 2010 7:53)

vypada to na velice peknou povidku, hrozne se mi to libilo a koukam ze to Radek s Michalem nebudou mit lehky, tesim se na pokracovani .Doufam jen , ze bude co nejdriv

:-)

(Dana, 30. 6. 2010 0:18)

há jsem první povídka se mi líbí :-)