Jdi na obsah Jdi na menu
 


Firemní přitažlivost díl sedmý - Žárlivost

9. 6. 2010

 

Firemní přitažlivost - Žárlivost


Jakmile Yusuke dorazil domu chtěl se prostě jen zavřít ve svém pokoji a nevylézat. Jenže bohužel to nemůže a sám to moc dobře věděl. Ať už se děje cokoli, tak tohle je jeho práce a on ji musí dělat tak jak má. A to že má práce víc než dost se mu potvrdilo nedlouho po té co sešel zpět do kanceláře. Vlítla tam sekretářka některého z ředitelů, ani nevěděl která. Nikdy si jich nevšímal, většinou to byly docela dost namyšlené nány a to je proto, že dělaj, jak sami sobě říkaj, asistentku ředitele.


„Pane Takahara, zatímco jste byl přyč, někde po nákupech, volala nám aistentka ředitele z K-M Production, že se Vám nemůže dovolat a že jen potřebuje potvrdit dnešní schůzku. No máte štěsti, možná ani nepříjdete pozdě. Čas oné schůzky je v 15:30. Tedy za deset minut. No ale horší zpráva je ta, že se máte sejít v restauraci v Grand hotelu a ten je bohužel až na druhé straně města. Buďte tak laskav a svoje schůzky si pro příště zajišťujte sám. Mám spoustu své práce na to abych ještě vyřizovala Vaše záležitosti.“


„Tak To si budete muset zvyknout jelikož jste stále jenom sekretářka v této firmě a tohle je Vaše práce. I když ji máte přednostně dělat pro někoho jiného nic to na tom nemění. Já zařizuji záležitosti přímo pro pana Asakruru a tohle je také schůzka za pana Asakuru a tak jestli se Vám slečno nelíbí, že jste musela trochu vypomoci, tak Vám v tom případě doporučuji abyste si zašla stěžovat za panem Asakurou. U mě pláčete na špatném hrobu a když budu něco potřebovat a nebudus stíhat tak si s radostí zavou konkrétně Vás. Ještě něco, slečno s e k r e t á ř k o?“


„Ne nic“


Doprdele! Já jsem na tu schůzku úplně zapoměl a co je horší ještě tady ztrácím čas vybavováním s tou nádherou. Sakra. Sakra!


Yusuke sjel do garáží a dnes již podruhé nasedl do auta aby vyrazil na pracovní schuzku. Jel jako šílený a světe div se dokázal se vyhnout všem zápám a nakonec na místo určení dorazil stejně pozdě o pět minut.


Naštěstí pro něj na skůzku nešel ten starej páprda jak se původně domníval ale místo něj tam seděl nějakej mladej chlápek. Yusuke se přiřítil ke stolu jak velká voda hned se začal omlouvat i když sotva popadal dech.


„Moc se omlouvám, že jdu pozdě. Byla zácpa. Hodně aut. Promiňte.“


„Nic se neděje i já jsem právě dorazil. Ja říkate, byla zácpa. Hodně aut.“


Jen co to dořekl začal se smát.


„Omlouvám se. Nesměji se Vám ale té situaci. Jelikož jsem dorazil úplně stejně jako Vy a sotva jsem se posadil tak jste dorazil. No řekněte není to legrační situace?“


„Jo to asi jo.“


Yusuke byl úplně v šoku nejen že tu není ten kdo si myslel, že tu bude ale ještě k tomu je mu úplně jedno, že dorazil pozdě protože přišel taky pozdě. A tak už to dál ani jeden neřešil a pustili se do probírání obchodních záležitostí. Jak se později dozvěděl, tak starej dědek skončil a on nastoupil na jeho pozici.


Strávili tam asi tak dvě hodiny nad obchodními záležitostmi a pak jen tak seděli asi hodinku a jen tak si povídali.


Domů Yusuke dorazil okolo 19 h hodiny a docela se divil, protože Nobu ještě stále nebyl doma. Zase ho přepadla deprese a začal přemýšlet nad tím kdo asi byl ten muž se kterým se Nobu setkal a sám sebe stále dokola přesvědčoval, že to musí mít nějaké jiné vysvětlení, že ho přece Nobu nemůže podvádět. Nechtěl tomu věřit i když vše napovídalo tomu, že to tak opravdu je. Přesto všechno Yusuke stále odmítal uvěřit.


Seděl sám po tmě a čekal na Nobua až dorazí. Čekal ještě další 3 hodiny jelikož Nobu dorazil až něco po deváté večer.


Jen co Nobu dorazil domu, všiml si, že je Yusuke vzhuru a sedí na pohovce a čeká na něj. Rozvítil světlo a sedl si naproti němu.


„Proč ještě nespíš? Nemusel si na mě čekat. A proč si alespoň nerozsvítíš?“


„Nechtělo se mi spát a nechtělo se mi mít rozvíceno. Jak šla obchodní schůzka?“


„Ale jo šlo to. Nic zajímavéh jako vždycky.“


„A to jste se dohadovali až do teď? To muselo být opravdu náročné, když si na jedné obchodní schůzce byl až do večera.“


„Ale ne. Nebylo zas tak hrozné. Jdu spát.“


„Spát? A nechceš dělat něco jiného?“


„Samozřejmě, že jdu spát je večer, jsem utahaný co bych měl asi tak dělat?“


„No já nevím, možná bychom na něco přišli.“


„O čem to mluvíš? Ne mám na nic náladu Yusuke jsem vážně utahaný.“


A s tím se zvedl a šel do ložnice. Yusuke ho také hned následoval. A jen co se za nimi zavřely dvěře tak se Nobua zezadu objal a začal ho líbat na šíji a hbitě mu začal rozepínat košili. A i když je menší a slabší než Nobu, tak ho lechce povalil na postel a ihned si na něj obkročmo sedl a přisál se k jeho bradavce a začal ji dráždit jazykem a když se chtěl přesunout níž tak ho zarazili Nobuovi ruce a odtáhl ho od sebe.


„Yusuke promiň ale já na to dnes opravdu nemám náladu. Jsem unavený chce se mi spát a navíc jsem si ještě nedal ani sprchu. Prostě půjdem jen spát. Ano?“


„NE!“


„Cože?“


„Prostě ne! Slyšels. Nechci spát! Chci se milovat! Teď hned!“


„Tak to si budeš muset nechat zajít chuť, protože já jsem unavený a chci prostě spát. Co to do tebe sakra vjelo? Nechováš se normálně. Tohle nejsi ty. Stalo se snad něco?“


„Něco? Neeee vůůůůůbec nic. Co by se tak asi mělo stát?! Jenom si měl obchodní schůzku na které jsi byl až do večera. Jinak se vůbec nic neděje.“


„Co blázníš? Není to poprvé co jsem měl obchodní schůzku až do večera. Děláš jako kdybych něco provedl. Poslední dobou mám prostě jen moc práce.“


„No právě posední dobou. Od té doby co jednáš s Nagasaki Corporations, tak pořád nemáš čas. Pořád jsi na schůzkách do noci a každý den jsi pryč.“


„Je to moje práce a co víc je to můj život. Měl by sis zvyknout. Jsem prostě hodně zaměstaný muž. Jestli se ti to nelíbí můžeš jít.“


Jen co to dořekl Yusuke úplně skameněl a zbledl a jen na něj hleděl neschopen jakéhokoliv slova.


Sakra to jsme nechtěl, doprdele. To jsem přehnal. Nechci aby odcházel chci se jen v klidu vyspat.


Yusuke se začal mírně třást. Už se na něj nevydžel dívat. Sklonil hlavu a hleděl do podlahy.


„Takže o tohle ti šlo. Mohls to říct přece rovnou a nemusel ses vymlouvat na to, že jsi unavený. Stačilo přece říct jdi a já bych šel. Přece tady nebudu obtěžovat pana prezidenta velké firmy. A já to chtěl vážně říct rodičům příští týden, když měli přijet. No nic alespoň o starost méně. Nemusíš se bát zmizím co nejdřív. Ještě dnes večer neboj. Nechci tě obtěžovat. Sbohem.“


Nobu byl naprosto v šoku. Jo neměl to říkat ale bylo to v návalu vzteku je prostě přepracovaný a chce si odpočinout nechápe co to do Yusukeho vjelo. Jediné co věděl, že jestli ho nezastaví tak on opravdu odejde a to přece nechce. Nemůže ho nechat jen tak odejít. Konečne se rozhoupal a vyrazil za Yusukem a chytil ho a otočil ho k sobě čelem. A zažil další šok. Yusuke měl ve tváři tak naprosto zničený výraz a z očí se mu řinuly slzy. Ten pohled mu rval srdce a za to může on.


Ne Yusuke, neodcházej. Prosím! Nechci abys odešel.“

„Ale chceš sám jsi to řekl.“


„Nemyslel jsem to vážně. Ptrostě to ze mě jen tak vyklouzlo, protože jsme se hádali ale nemyslel jsem to vážně. Nic takového nechci. Prosím věř mi. Odpusť mi, že jsem to řekl. Už nikdy, nikdy v životě nic takového neřeknu.“


„Nobu?“


„Ano?“


„Miluju tě!“


Nobu si ho s úsměvem přitáhl do své náruče a jen zašeptal


„Já vím.“


Ale to nebylo to co chtěl Yusuke slyšet. Toužil po ujištění, že ho také miluje ale to nepřicházelo. Jen konejšivé hlazení po zádech. Ale stačí mu to? Chtěl něco víc. Trochus se od něj odtáhl a zadíval se mu do očí.


„Nobu?“

„Ano?“


„Já vím, že to víš. Jako to, že tě miluju.“


„Hm“


„Ale...“


„Ale co?“


„Miluješ mě taky ještě?“


„Samozřejmě.“


„Samozřejmě to je jediné co řekneš? Nic víc?“


„A co bych měl ještě říkat? Zeptal ses a já ti odpověděl.“


„Ne neodpověděl jen jsi odsouhlasil to co jsem řekl. Ale sám si mi to neřekl. Proč mi to neřekneš?“


„Co to s tebou dneska je. Říkám ti to pořád. Tak proč to chceš tak moc slyšet. Vždyť to víš.“


„Ne Nobu neříkáš. Neříkáš to už dlouho. A abych řekl pravdu tak nevím. Nevím jestli mě ještě miluješ. Když je to tak samozřejmé jak říkáš tak proč to prostě sakra neřekneš?!“


„Ale říkám! O co tu vlastně vůbec jde? Co to do tebe vjelo? Tak tě miluju no stačí? Spokojenej?!“


„No né to bylo ale opravdu velice upřímné vyznání lásky těžko by se takovému vyznání dalo neuvěřit. Ta tvá láska z toho už víc cítit nešla. Ještě s vedším odporem si to mohl říct!“


„Já už tě dneska nechápu!! Proč mi prostě neřekneš co se stalo! Co ti sakra přeletělo přez nos!“


„Mě? Vůbec nic! Jenom jsem konečně otevřel oči!“


„O čem to sakra mluvíš? Tak mi konečně řekni co se stalo, že si dnes takový?!“


„Nic se nestalo co by se mělo taky stát. Jen maličkost. Prostě jsem šel dneska nakupovat a viděl jsem tě! Tak proč už to prostě nepřiznáš?! Máš někoho jiného tak to přiznej!“


„Cože? Co to meleš? Kde jsi mě viděl? A proč bych měl mít někoho jiného?! Kde jsi to sebral?!“


„Ty si mě neslyšel?! Já tě s ním viděl! Jak jste se na sebe usmívali a mířili splu do hotelu! Tak co ještě budeš říkat, že nemáš nikoho jiného i když jsem tě s ním viděl?!“


„Nechápu o čem mluvíš? Jaký hotel?“


„Místo nějaké obchodní schůzky jsi šel s nějakým chlapem do hotelu a usmíval ses na něj, tak jak ses dřív usmíval jen na mě!“


„Ježiši! Ty máš vážně bujnou fantazii! To mi tak málo věříš?! Ten hotel má i špičkovou restauraci, která má i oddělenou místnost, která se používá pro větší sešlosti a hlavně se využívá pro obchodní jednání s více osobami. Proto jsem šli do hotelu. A usmíval jsem se na něj jelikož je to můj bratranec a neviděl jsem ho 3 roky a i on se účastnil toho obchodního jednání. Zastupoval jinou firmu! Tak už to chápeš? Já tě nepodvádím. Byl jsem opravdu na obchodní schuzi a nešel jsem hned domu protože jsme si s Yutou s Asakura Yutou abys věděl, tak se jmenuje, dali ještě skleničku. Je to moje rodina chápeš?!“


„Já.... Já se bál, že uš mě nemáš rád. Celou večnost jsme se spolu už nemilovali a jsi pořád pryč a chodíš domu pozdě. Já jsem idiot.“


„Ne nejsi. Je to i má chyba měl jsem ti to říct, že se vrátil ze států. Víš já tě opravdu miluju. Miluju tě neskutečně moc a nemohl bych bez tebe být a opravdu jsem nemyslel vážně když jsem řekl ať jdeš. Mrzí mě, že jsem to řekl. Je mi to líto. Ale vážně toho je na mě poslední dobou hodně a jsem opravdu velice unavený a chtěl jsem si pořádně odpočinout hlavně před zítřkem.“


„Co se děje zítra?“


„Mám volno. A ty taky. Vlastně máme volný celí víkend. A protože i mě už nebaví pořád jen pracovat a chybí mi tvé dotyky a ty prostě celí tak jsem nám zařídil víkend v mém letním domě. Chtěl jsem tě tam zítra ráno unést a nechat si tě pro sebe celí víkend. Bez telefonů bez čhokoli co by nás mohlo rušit. Ale mělo to být překvapení.“


„Ježiš! Já jsem ale vážně úplnej idiot. Všechno jsem zkazil. Odpusť mi to.“


„Nemám ti co odpoštět je to i moje vina. Co takhle na to prostě zapomenout a jít spát?“


„Hm.“


Jen co si oba lehli přitáhl si Nobu Yusukeho do náruče a ještě dlouho ho ujišťoval něžnými sluvky, které mu tiše šeptal do ucha, o tom, že ho miluje. Šeptal mu jeden nesmysl za druhým dokud sám prostě neusnul únavou. Ale Yusuke nespal vnímal každé slovo celou svou duší a vrýval si je do paměti aby o něm už nikdy nepochyboval. Když poznal, že Nobu spí otočil se k němu čelem a nežně ho políbil na rty a zašeptal mu do nich, že ho také neskutečně miluje. Ale i tento jemný téměř motýlí polibek Nobua opět vzbudil, přitiskl si ho pevněji do své náruče a polibek prohloubil.


Nakonec ho políbil na špičku nosu a usmál se.


„Miluju tě Yusuke víc než cokoli jiného na tomto světě!“


A opět usnul a Yusuke se se sťasným úsměvem na rtech ponořil do sladké náruče Morfeovi hned po něm.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

^_^

(Tenebrae, 17. 6. 2010 1:08)

Nice, tahle povídka se mi fakt líbí, už dlouho jsem se při čtení takto nepobavila, jako u tvojeho příběhu. Doufám, že bude mít ještě nějaké pokračování nebo aspoň přibyde jiná povídka :)

=0)

(Teressa, 13. 6. 2010 9:09)

krasny diel!!! som rada ze sa to vyjasnilo=)uz sa mooooc tesim na pokracko=) rychlo prosiiim=)

:-)

(Lachim, 10. 6. 2010 9:17)

Ještě, že se všechno vysvětlilo. Nádherná kapitola.

:-)

(nagi, 10. 6. 2010 8:26)

krasna kapitolka, hlavne ze si to vysvetlili a Yusuke neodesel, tesim se na pokracovani

...

(Aylen, 9. 6. 2010 16:12)

Lrásná kapitola :) Těšim se na pokračování.

:-)

(Yuuki-chan, 9. 6. 2010 16:04)

Nádhera, už se nemůžu dočkat pokráčka XD

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA