Jdi na obsah Jdi na menu
 


Večeře a druhý polibek- Firemní přitažlivost-díl čtvrtý

4. 4. 2010

Jen co Yusuke sjel do kanceláře soukromým výtahem a vešel dovnitř na chvíli se zarazil. Nobu tam nebyl sám. Byli tam ředitelé jednotlivých oddělení a také se při jeho příchodu na něj všichni otočili, s ne moc milými výrazy v obličeji. Některé byly opovržlivé, další nenávistné a povýšené jen jeden z ředitelů se na něj díval s úsměvem ale takovým typem jako by věděl něco o čem on sám neměl ponětí. A ten který jako jediný se na něj díval s přívětivým výrazem ve tváři byl po Nobuovi druhá nejdůležitější osoba, viceprezident Tanaka Misaky. Byl to zároveň Nobuův nejlepší přítel. Znali se už odmala a také spolu vyrůstali a vystudovali spolu stejnou školu. Avšak byl mezi nimi jeden velký rozdíl, Misaky byl velice společenský a usměvavý člověk jeho tvář stále zdobil úsměv jako Nobua jeho stále lehce ironický a chladný výraz. Misaky měl na rozdíl od Nobua delší blond vlasy a jasně modré oči. Takže když je člověk postavil vedle sebe, rozdíly byly vidět už na první pohled a nikdo by na první pohled neřekl, že to jsou to dva nejbližší přátelé. Oni sami se berou navzájem jako bratři. Jeden pro druhého by udělal cokoli. A byl tu ještě jeden dost velký rozdíl o kterém ale nikdo až na Misakiho a Nobua nevěděl. A to že Nobu je na muže a Misaky na ženy, což jim zároveň zajišťuje, že se nikdy nepohádají kvůli tomu, že by oba chtěli stejnou osobu. A jelikož Misaky věděl o jeho orientaci bylo mu jasné hned jak Yusukeho uviděl proč se jeho přítel tak najednou rozhodl, že potřebuje v kanceláři pomoct a proč si vybral zrovna jeho, jako svou pravou ruku. Samozřejmě zde bylo mnoho více kvalifikovanějších lidí, kteří by se na tuto pozici hodili ale on ani nikoho nepotřeboval. Vždy vše zvládal sám a zvládal by to i dál. Ale jak vidno i našeho velkého, všemocného šéfa už omrzel osamocený mládenecký život věnovaný jen práci. Což Misakyho potěšilo, protože už delší dobu se snaží Nobua přesvědčit aby si někoho našel, že už je načase aby nebyl pořád sám. A i když jemu samotnému se líbí ženy, musel uznat, že tenhle klučina je vážně moc roztomilej a kdyby se mu alespoň trochu líbily kluci tak by si dal taky říct.

 

Po chvíli se od něj jejich pohledy odvrátili a prostě ho ignorovali jako kdyby tam vůbec nebyl. Což se ale Nobuovi vůbec nelíbilo. Teď je Yusuke jeho pravá ruka a tak ho nikdo nebude ignorovat! Proto se tedy hned rozhodl, že ho do debaty zapojí.

 

„Ááá Yusuke, konečně jsi tady. Mohl bys prosím tě přijít mezi nás?“

 

„Jistě“

 

„Rád bych tě představil. Takže pánové, tohle je Takahara Yusuke a počínaje dnešním dnem je má pravá ruka, bude za mě zařizovat mnoho důležitých záležitostí a také mě bude doprovázet na všechny má obchodní jednání. Takže očekávám, že se k němu budete podle toho chovat. Takže když k Vám Yusuke příjde s nějakou záležitostí budete to s ním řešit a chovat se jako kdybych tam byl já! Jasné?!“

 

Jako první se samozřejmě nesouhlasně ozval Takamura, ředitel personálního, který měl na Yusukeho spadeno od začátku.

 

„Asakura sama, to přece nemůžete myslet vážně. Ten kluk přece nemá žádnou kvalifikaci aby vykonával takovou práci. Je tady spousta mnohem kvalifikovanějších lidí.“

 

„Myslím to naprosto vážně pane Takamuro! Když já říkám, že je dostatečně kvalifikovaný tak to tak je!!! Předpokládám tedy, že to budete všichni respektovat. Pokud ne tak můžete klidně jít. Nikdo Vás tady nedrží. Pokud si tedy bude přát okamžitě ukončit pracovní poměr, tak vám v tom bránit nebudu a velice rád vám podepíšu okamžité rozvázání pracovního poměru. Nehodlám tady mít někoho kdo nerespektuje má rozhodnutí! Takže??? Pane Takamuro???“

 

„Omlouvám se Asakura sama, samozřejmě bych si nikdy nedovolil nerespektovat Vaše nařízení. Samozřejmě pokud máte dojem, že je na tu práci dostačující nebudu se nijak stavět proti Vašemu rozhodnutí.“

 

„Já nemám dojem, že na to stačí! Já to vím! A tím tato debata končí!“

 

Poté se všichni opět plně ponořili do pracovních záležitostí, jenom Yusuke byl z počátku nesvůj, jelikož stál těsně vedle Nobua a stále nevěděl co si má myslet. Netrvalo však dlouho a i Yusuke se ponořil celou svou bytostí do jejich pracovní konverzace a po 45 minutách poslouchání jejich námitek a návrhů ho také něco napadlo. Všichni to berou totiž z pohledu jenom těch bohatých lidí kteří se nemusejí zaobírat starostma jako obyčení lidé. A tak do toho všeho vnesl i svůj pohled na věc. Samozřejmě polovina ředitelů se jen zasmála jeho pošetilosti a nechtěla ho nechat dál mluvit. Avšak Nobua jeho názor, stejně tak jako Misaky a další tři ředitelé, jeho myšlenka zaujala. Nechal ho tedy mluvit a musel uznat, že jeho námitka je opravdu opodstatněná a když pořádně včlení do jejich obchodního záměru a vyšlo by to, což by s dost velkou možností opravdu mohlo, znamenalo by to pro jejich společnost rozšíření spektra svých zákazníků a dost možná jejich velký příliv. Ostatní nejdříve stále byli proti, nechtěli si připustit, že ten kluk je tady den a přišel na něco na co ani jeden z nich nikdy ani nepomyslel a to jednoduše proto, že pro ně obyčejní lidé byli ti méně důležití ale postupně jak to Nobu a ostatní společně s Yusukem začali rozebírat docházelo jim, že tenhle nápad je opravdu skvělý a opravdu by to mohlo hodně rozšířit jejich obzory. V tuhle chvíli v jejich očích Yusuke opravdu dost postoupil. Sice ho stále nebrali jako sobě rovného ale už to pro ně alespoň nebyl ani jen takový ubožák, který se dostal k něčemu na co ani nemá.

 

Samozřejmě, že ten kdo byl nejvíc nadšený z jeho návrhu byl Nobu protože tím Yuseke ukázal, dokonce i jemu, že na to opravdu má. Ani sám Nobu nepředpokládal, že by se mohl zapojit do debaty s nějakým návrhem a ještě k tomu s tak výborným nápadem. Popravdě řečeno myslel si, že prostě bude jen stát poslouchat a možná si i dělat poznámky. Opravdu ho velice mile překvapil a byl rád, že ho tady má ještě víc jak předtím. Až bude mít víc zkušeností a dodělá školu mohl by obsadit nějakou opravdu významnou pozici. Ale co bylo nejdůležitější je, teď už se nikdo nebude divit proč ho tady. A ještě víc po něm začal toužit. Musí ho prostě dostat co nejdřív nebo se z toho zblázní. Když konečně porada skončila a všichni už odešli, ještě nějakou chvíli Nobu s Sukem probírali jeho návrh. Yusuke se při tom cítil opravdu zvláštně, měl pocit jako kdyby byl neustále moc blízko něj a stále cítil jeho upřený pohled. Byl to pro něj opravdu velice zvláštní pocit. Nemohl říct, že by mu to bylo nepříjemné bylo to zvláštní. Svým způsobem mu jeho pohledy a jeho stálá blízkost lichotila a možná i trochu mu dělala dobře. Nemohl se sám v sobě vyznat, po tom večeru i když stále není na 100% jistý jestli se to opravdu stalo a nebo jestli se mu to opravdu jen zdálo, tak nějak si přál aby to byla skutečnost aby ten úžasný polibek byl opravdu skutečný ale zároveň se tomu stále vyhýbal a stále sám sebe přesvědčoval, že jemu se líbí jenom holky. Ale moc dlouho mu to přesvědčování nevydrží i on sám to věděl, protože i když si to nechtěl přiznat, tak ho Nobu přitahoval a to hodně. Přitahovala ho jeho tvář, jeho oči, jeho ironický úsměv, ale i jeho povaha. Ale stále si to nechtěl přiznat. Celý den nedělal nic jiného než jen stále přemýšlel o Nobuovi. Den ale končí a práce je hotová. Yusuke neví co má dělat, neví jestli už může jít, jestli má čekat na Nobua a jít společně s ním nebo jestli mu alespoň dovolí jít. Pro dnešek už mají opravdu vše hotové. Nobu si všimnul, že Yusuke nějak neví co má dělat. Bylo mu jasné, že už mají vše hotové a nechápe na co Yusuke stále čeká.

 

„Yusuke?“

 

„Ano pa…. Nobu.“

 

„Nemusíš tady zůstávat, můžeš jít domů. Všechnu práci už máme pro dnešek hotovou.Já taky za chvíli už půjdu. Tak na mě nemusíš čekat.“

 

„Dobře. Díky. Tak já teda jdu“

 

„Hm uvidíme se doma.“

 

Samozřejmě jakmile Yusuke přišel „domů“ tak jeho první cesta mířila do kuchyně a hned si začal kuchtit večeři. A jedno se mu musí nechat, vařit umí opravdu moc dobře, i když své kulinářské schopnosti neměl možnost tak často využít a to jen proto, že prostě neměl dost peněz na to aby si mohl doma vyvařovat. Jenže teď a tady je to jiné. Tady je lednička nacpaná k prasknutí. Je tady úplně vše co k vaření potřebuje. A když už se do toho tak ponořil, řekl si, že by toho mohl uvařit trochu víc aby si mohl dát i Nobu. Když už byl hotov s přípravou stolu pro dva, tak si najednou uvědoml, že Nobu nejspíš nebude ani jíst doma. Proč by taky měl večeřet se svým zaměstnancem. Akorát by se s ním určitě nudil. Když už chtěl nádobí pro Nobua sklidit tak se otevřely dveře a v nich stál Nobu s naprosto překvapeným výrazem. Ještě nikdy se mu nestalo aby přišel domů a tam na něj čekal prostřený stůl připravený k večeři. Samozřejmě, že si hned všiml, že stůl je připraven pro dva. A ještě tu bylo něco co se nedalo přehlednout nebo spíš se nedalo to necítit. Ať už to bylo cokoli tak to úžasně vonělo a Nobu už se těšil až to ochutná a ještě víc se těšil, že nebude jíst sám ale s Yusukem. Při této myšlence se na jeho obličeji snad poprvé objevil upřímný a milý úsměv. V první chvíli, když Yusuke viděl Noniův překvapený výraz tak si myslel, že si o něm Nobu musí myslet, že je asi úplný blázen když měl dojem, že tady s ním bude večeřet. Už už chtěl něco říct ale zarazil sejelikož jeho překvapený výraz vystřídal snad ten nejkrásnější úsměv jaký kdy u chlapa viděl.

 

„Kdybych věděl, že budeš vařit večeři a ještě k tomu něco tak úžasně voňavého tak bych skončil dřív“

 

A znovu se mu na tváři objevil ten úžasný úsměv Yusuke byl z toho úsměvu úplně mimo.

 

„Já……já, jen mě napadlo, že bys mohl mít hlad a nevěděl jsemjestli někam nejdeš tak jsem pro jistotu udělal víc. Ale nemusíš to jíst jestli máš třeba něco domluveného…..“

 

„Ty jsi se snad zbláznil. Ani za nic bych nevyměnil doma připravené jídlo za tu nejšpičkovější restauraci. Zvlášť když si vařil ty sám“

 

A během chvil přešel celou místnost a překonal tím vzdálenost dělící je od sebe. Naklonil se až těsně k Yusukemu a svůdně mu zašeptal do ucha

 

„To bych si nikdy neodpustil.“

 

Yusuke sebou jen trošičku škubl a jal se mu hned nachystat večeři. Nobu samozřejmě počkal až si sedne také a teprve potom začal jíst a vyloženě se bavil nad jeho červenající se tváře. Začal vychvalovat jeho kulinářské schopnosti až do nebe.

 

Když konečně dojedl dal se Yusuke na cestu ústupu a jako své útočiště zvolil dřez se špinavým nádobím a s opravdu velkým zápalem je začal umývat.

 

Jenže Nobua opravdu velice bavý vyvádět ho z míry a tak  se k němu nenápadně přiblížil zezadu, opřel se o linku z každé strany jednou rukou a tím ho uvěznil aby nemohl uniknout.

 

„Bylo to opravdu vynikající a vůbec bych se nezlobil kdybys pro mě takovéto překvapení nachystal každý večer.“

 

„J-Jasně, n-ne-neniproblém.“

 

„I když něco tomu malinko chybělo…..nějaká sladká tečka na závěr.“

 

To Yusukeho vůbec nenapadlo a tak se jen s otazníkama v očích otočil na Nobua aniž by si uvědomil jejich vzájemnou blízkost.

 

„A jakou?“

 

Nobu se Lstivě usmál a využil příležitost, kterou mu Yusuke nevědomky poskytl a políbil ho na rty a když se Yusuke úžasem nadechl, mírně pootevřel ústa čehož samozřejmě Nobu opět využil a vklouzl jazykem do jeho úst a začal ho prozkoumávat. A aniž by si to Yusuke uvědomoval tak začal Nobuovi vycházet vstříc a začal mu jeho polibky oplácet. A když si Nobu všiml, že mu Yusuke začíná odpovídat a doslova mu v náruči taje tak ho objal jednou rukou v pase a druhou mu dal za krk a přitáhl si ho k sobě a pořádně jejich polibek prohloubil. Stejně tak náhle jak ho políbil tak rychle ho i pustil.

 

„Třeba tuhle. Dokonale sladký závěr. Nemyslíš Yusuke?“

 

Yusuke byl tak v šoku ze svojí vlastní reakce na ten polibek, že se jen zmohl na to na něj němě zírat. Po chvíli se ale trochu vzpamatoval. V šoku si přiložil konečky prstů ke rtům pak se jen otočil a utekl do svého pokoje.

 

Nobu jen stál na místě a s úsměvem pozoroval jeho mizející záda za dveřmi.

 

No Yusuke vypadá to, že si pomalu začínáš uvědomovat, že se ti mé polibky líbí. A jedno mi věř nebude trvat dlouho a začneš po mě toužit. Já se jen tak nevzdám a trpělivost mám dost velkou a rád si počkám. Ty mi za to stojíš. To mi věř.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(nagi, 26. 4. 2010 20:36)

tak ted sem precetla cely cyklus a musim rict ze je to nadhera, uz se moc tesim na pokracko, doufam ze bude co nejdrive

=0)

(Teressa, 25. 4. 2010 21:59)

uzasny cyklus a aj poviedka=) uz sa moooc tesim na pokracko=) rychlo prosiim=)

.....

(noriuke katsa kai sairo, 25. 4. 2010 11:50)

páááni!!! konečně jsem našla další skvělou stránku...moc se mi tu líbí...povídky jsou naprosto úžasnééé!!!doufám že brzy přibude něco nového...prosíííííím!!!!

Super

(xXx, 4. 4. 2010 23:57)

No konečně už jsem ztrácela naději, že tady někdy něco přibyde. A tak jsem si jednou doma u kompu řekla tak se tam zas jednou mrknu jestli něco nepřibylo (nutno podotknout moc jsem tomu nevěřila) a co se nestalo nejenže přibylo....ale rovnou dvě pokračování a jedna jednorázovka. Mimochodem byla vážně super a možná bys to mohla trochu rozvinout napsat na to pokráčko. No nic sem se nějak rozpovídala. Jen tak dál!!!! Jestli na to zase nezanevřeš tak máš na 100% jednoho stálého fanouška :-)